Varianty-na-zkoušku

Člověk s globálním poznávacím stylem zaměřen na celkový dojem, více se zapojují do okolí, nechají se vtáhnout mezi ně, spoluprožívají svět i problémy ostatních.

Druhy temperamentu = Sangvinik Sangvinik představuje jakousi podobu normálního nebo dokonce průměrného člověka. Jedná se o vyrovnaného jedince, jehož emoce jsou poměrně stabilní, a tak se směje jen, když mu něco opravdu připadá legrační a pokud je podrážděný, řeší situaci vždy s rozvahou. Dá se tedy říct, že sangvinik je osoba s vyrovnaným pohledem na svět.

Cholerik Mezi choleriky se řadí zejména jedinci, kteří se projevují svou nadměrně výbušnou povahou. Tito lidé mají častý sklon k agresi a často se dokonce řadí k nebezpečným lidem, protože jejich chování je často impulzivní a zcela neovlivnitelné. Cholerika byste nikdy neměli podceňovat, jeho reakce totiž ve většině případů nemají hranice.

Melancholik Za melancholiky jsou označovány osoby, jejichž myšlenky jsou spíše pesimistické. Takoví lidé jsou velice citliví a žijí ve stálé nejistotě a strachu z budoucnosti. Mají obvyklenegativní postoj k reálnému světu a často si život až zbytečně komplikují. Melancholici nenavazují vztahy s okolím zrovna jednoduše, takže pokud už někomu dovolí, aby vstoupil do jejich života, naprosto se mu oddají a jsou schopní pro dotyčnou osobu udělat téměř cokoliv.

Flegmatik Posledním typem temperamentu je flegmatik. Ten označuje druh člověka, kterého jen tak něco nerozhází a vše je mu tak nějak lhostejné. Pro tohoto člověka neexistují žádné velké cíle a ambice. Své city má flegmatik vždy naprosto pod kontrolou a jeho důvěru si získají jen málokteré osoby. Flegmatik je vesměs velmi spokojená osoba, protoževšední problémy ho nijak nerozhází.

Tvarová psychologie

Výchozí myšlenkou představitelů (M. Wertheimer, K. Koffka, W. Kohler), tvarové psychologie (gestaltpsychologie), která vznikla v Německu koncem 19. století, je předpoklad, že psychické celky nejsou vytvářeny spojováním, asociacemi, jednotlivých prvků, ale že existují předem, jako dobrý tvar v myšlenkách a že člověk v průběhu vnímání vlastně tyto dobré tvary ve svém okolí nalézá. Předpoklad, že působí tato cílová zaměřenost, která řídí myšlenkový proces, dokazovali množstvím experimentů. Známé jsou jejich experimenty s vnímáním figur na pozadí, nedokončených figur atd. Zjistili, že člověk tíhne k doplňování struktur a figur, které jsou rozpojené, má tendenci spojovat jednotlivé body a dávat jim význam.

Známé jsou zejména experimentální práce Wolfganga Kohlera se šimpanzi z 20. let tohoto století. Na základě těchto výzkumů formuloval nový princip učení - tvůrčího řešení situace – vhledem. (skrýt...)

Jeho šimpanzi např. nedosáhli na banán, ale v kleci ležela krátká hůl, mimo klec v dosahu krátké hole dostatečně dlouhá hůl, po určité době marného snažení se šimpanz zastavil, analyzoval situaci, přehodnotil vztahy mezi předměty a použil krátké hole k přitažení delší, kterou již dosáhl na banán. Použil tedy nového tvůrčího řešení, principem náhlého pochopení nových vztahů v situaci, které se nemohl dříve naučit – vhledu.