ke-zkousce-souhrn-ze-vsech

Komunikace

Základní funkce mezilidské komunikace:

komunikační

interakční

perceptivní

Komunikace v organizaci:
je základem existence firmy a její celkové funkčnosti
rozhoduje o úspěchu firmy
jde o důležitou součást společenského i pracovního života
nedílná součást všech manažerských funkcí

Formy komunikace:
verbálně – slovně
neverbálně - mimoslovně:
Haptika - podání ruky, doteky
Proxemika - sympatická vzdálenost, osobní zóny, „vertikální proxemika“
Mimika - primární emoce, sekundární emoce, pohledy očí
Posturologie - kongruence poloh, kompozice, konfigurace, pozitura
Gestikulace - doprovodná a nahrazující funkce gest
vizuálně – sdělování činy

Komunikační kanály:
formální – cesty a způsoby předávání jsou objektivně stanoveny potřebami organizace
neformální – působení interpersonálních vztahů, fámy, pomluvy atd.
metakomunikace – člověk sděluje něco jiného verbálně a něco jiného neverbálně
komunikační mix – osobní prodej, reklama, podpora prodeje, přímý prodej, PR

Směry

1. Sestupná komunikace: směřuje „shora dolů“, tzn. od jedince na vyšším stupni podnikového řízení k jedincům na nižším stupni. Má direktivní charakter, informační tok může jít přes několik úrovní

2. Vzestupná komunikace: směřuje „zdola nahoru“. Předpokladem efektivní komunikace je zde podpora, povzbuzování a motivování zaměstnanců k tomu, aby diskutovali o politice a plánech organizace. Tato komunikace nemá direktivní charakter

3. Horizontální komunikace: představuje komunikaci mezi představiteli podnikových útvarů na rovnocenné organizační úrovni. Chybí zde vzájemná podřízenost a obsah má zpravidla koordinační úlohu.
4. Diagonální komunikace: směřuje „křížem po diagonále“, tzn., zahrnuje komunikaci s lidmi v jiných útvarech, kteří mohou být v hierarchii výše nebo níže. Tento typ komunikace zpravidla nerespektuje organizační strukturu a je používán pro urychlení informačního toku