ekzamen_zemka (1)

• Abiotické

 topografické

 geologické

 klimatické

 hydrologické

• Biotické

 flóra a fauna

 společenstva

 antropogenní vlivy

Interakce přírodních podmínek předurčuje vhodnost pro specifické zemědělské využití

 Značná variabilita přírodních podmínek v

ČR – geologická, půdní, klimatická, ...

 Vznikají kombinace ekologických faktorů

vyhovující různým plodinám

 Plodina může poskytnout odpovídající

produkci pouze v optimálních podmínkách

 Vymezení oblastí a vhodné rozmístění

plodin je nezbytné pro ekonomiku pěstování

Zemědělské výrobní oblasti jsou zařazeny do 4 výrobních typů a 11 podtypů.

Kukuřičná (K) 6 % – typ kukuřično - řepařsko – obilnářský s členěním na podtyp K1, K2,K3

Řepařská (Ř) 41 % – typ řepařsko – obilnářský s podtypy Ř1,Ř2 a Ř3

Bramborářská (B) 50 % – typ bramborářsko – obilnářský s členěním na pod-typ B1, B2 a B3

Horská (H) 3 % – typ pícninářský s podtypem H1 a H2

5. Plevely

Herbologie = nauka o plevelech

• plevel – jakákoliv rostlina rostoucí na pozemku

proti vůli zemědělce

Klasifikace plevelů

• Botanický systém

• Podle vztahu ke stanovištním podmínkám

– zrnitostní složení, pH, obsah živin…

– diagnostické druhy

• Podle biologických vlastností

– vytrvalost

– termín vzcházení

– způsob rozmnožování

Užitečné vlastnosti plevelů

• Tvorba půdního pokryvu

• Podíl na koloběhu organické hmoty a živin

• Pastva pro včely

• Estetická funkce v krajině

Stanovištní podmínky:

• nadmořská výška

• klimatické poměry

• fyzikální vlastnosti

• půdní reakce

• zásobenost živinami

• vláhový režim

• organická hmota

• mikrobní aktivita Nejvyznamnejsi plevele v ČR: mák polní, pampeliška, heřmánek terčovitý.

6.Vapník

Vápník (chemická značka Ca) je nejvýznamnější prvek z řady kovů alkalických zemin, lehký, velmi reaktivní kov. Ve srovnání s ostatními rostlinnými živinami je obsah vápníku (Ca) v půdách všeobecně vyšší.

Nejméně vápníku obsahují půdy písčité v humidnějších oblastech a nejvíce půdy karbonátové.

Funkce:

1)Neutralizuje přebytečné organické kyseliny v rostlině

2)Urychluje výměnu látkovou, ale v nadbytku snižuje pohyblivost asimilátů v rostlině.

Nejvíce vápníku je ve stoncích, listech a stéblech a nejméně v semenech.

Rostliny přijímají vápno ve formě rozpustných solí ve vodě. Nedostatek vápníku způsobuje špatné přijímání dusíku, fosforu a draslíku. Půda, která nemá vápno, se okyseluje a hromadí se v ní nenasycený humus.

Vápno je důležitý meliorační prvek, který umožňuje tvorbu vhodné struktury půdy. Vhodná vápenatá hnojivá pro zeleninu jsou mletý vápenec a dolomitický vápenec, který zároveň dodává i hořčík.

7.Dusík

Charakteristika živin – dusík (N)

• Vysoký obsah v rostlinných pletivech (chlorofyl, aminokyseliny, bílkoviny, nukleové kyseliny)