priprava-na-zkousku-z-chemie-2016

Princip – tabulka je upravena tak, že ve vodorovných řadách stoupala atomová hmotnost zleva doprava, přičemž prvky podobných vlastností stály nad sebou. Později však ve čtyřech případech muselo dojít k přehození prvků. - atomové (protonové) číslo, uvádějící počet kladných nábojů v jádře, určuje postavení prvku v periodické soustavě

Periodická soustava prvku — vychází z periodického zákona, který zformuloval D. I. Mendělejev v roce 1869.

Prvky některých podskupin mají typické názvy, jako jsou:

• IA – alkalické kovy

• IIA – kovy alkalických zemin

• IIIA – zeminy

• VIIA – halogeny

• VIA – chalkogeny

• VIII – vzácné plyny

Závislosti:

• elektronegativita - v periodě roste s rostoucím Z, ve skupině klesá s rostoucím Z

  • nejvyšší - fluor (4,00); nejnižší - francium (0,70)

• ionizační energie - v periodě roste s rostoucím Z

  • s růstem ionizační energie v periodě se mění kovový charakter

  • prvku na nekovový (sodík - kov; chlor - nekov)

• poloměry atomů - v periodě klesají s rostoucím Z, protože s rostoucím počtem

  • valenčních elektronů se zesiluje jejich přitahování

• redoxní vlastnosti - v periodě s rostoucím Z klesá redukční schopnost a roste oxidační

  • prvky s malým počtem valenčních elektronů velmi snadno

  • odevzdávají elektrony svým reakčním partnerům, chovají se tedy jako redukční činidla

  • prvky s téměř zaplněnými p-orbitaly snadno přijímají chybějící

  • elektrony, chovají se tedy jako oxidační činidla

  • ve skupině s rostoucím Z roste redukční schopnost a klesá oxidační

  • roste vzdálenost valenčních elektronů od jádra a klesá energie

  • potřebná k odtržení elektronu

• acidobazické vlastnosti - v periodě s rostoucím Z klesá bazicita, roste acidita

  • ve skupině s rostoucím Z roste bazicita, klesá acidita

Kovy — prvky s nízkou ionizační energií (snadno tvoři kationty), s kovovým leskem, velkou elektrickou I tepelnou vodivosti, tažné, kujné (např. alkalické kovy)

Nekovy — prvky s velkou elektronovou afinitou, se strukturou valenčních orbitalu podobnou nejbližšímu vyššímu vzácnému plynu (např. halogeny)

Elektronová afinita prvků – rozdělení prvků v periodické soustavě na kovy, nekovy a amfotery určujeme dnes podle elektronové afinity prvků, jejich elektropozitivnosti a elektronegativity. Elektropozitivní prvky jsou takové, které mají schopnost odštěpovat valenční elektrony (afinita k elektronům je malá) a vytvářet tak kladně nabité elementární ionty. Jako elektronegativní označujeme ty prvky, které mají velkou afinitu k elektronům, poutají elektrony a nabývají záporné náboje

1. Radioaktivita, samovolný rozpad jader (přeměny), rozpadová konstanta, poločas rozpadu, rychlost částic, vliv na živé organismy, jaderné reakce.

Radioaktivita — je schopnost atomových jader některých prvků samovolně se přeměňovat na atomová jádra jiných prvku za současného vyzařovaní neviditelného radioaktivního záření.