VITAL SIGNS

Hodnoty Společenství

V prvních letech minulého století si dva německí biologové Richard Kolkwitz a Maximilian Marsson uvědomili, že někteří sladkovodní bezobratlí byli citlivější na znečištění než ostatní - což znamená, že komunita druhů nalezených v určitém místě říká o své čistotě mnoho. V Británii se tato technika používá k monitorování 7000 říčních míst v celé zemi.

Ačkoli hodnocení založená na ekologii společenství jsou dobrá v odhalení vážných znečištění události, oni jsou méně užiteční při poskytování důvtipných varovných signálů, že ekosystém je pod tlakem. „Mohou vám říci, že po události jste měli velký dopad,“ říká Matthiessen. Kombinace ekologických pozorování s chemickým měřením znečišťujících látek nahromaděných zvířaty a rostlinami však může poskytnout mnohem citlivější a prediktivní analýzu.

Námořní vědci vedli cestu. V Evropě byla jejich činnost stimulována Úmluvou o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku z roku 1992, známou jako Úmluva OSPAR, jejíž signatáři je většina evropských zemí. Úmluva OSPAR se týká severovýchodního Atlantiku, Severního moře a částí Severního ledového oceánu a Středozemního moře. Jeho signatáři se zavázali „podniknout všechny možné kroky k prevenci a eliminaci znečištění“.

Do úmluvy OSPAR je zapsán požadavek sledovat účinky znečišťujících látek - včetně těžkých kovů, průmyslových a zemědělských chemikálií, radioaktivního odpadu - a činností ropného a plynárenského průmyslu na mořské organismy. Jak se však měření začalo hromadit v průběhu 90. let, ukázalo se, že různorodost použitých metod brání užitečným srovnáváním.

V roce 1998, v roce, kdy vstoupila v platnost Úmluva OSPAR, Evropská unie zřídila projekt nazvaný Zajištění kvality biologických efektů v monitorování moří (BEQUALM), který standardizuje mořské biologické monitorování. V době, kdy se tento projekt v říjnu zabalí, měla síť laboratoří v Británii, Norsku, Švédsku a Německu vyhnat asi půl tuctu standardizovaných opatření. Patří k nim hladiny aktivity enzymů, které zpracovávají stopové kovy a organické polutanty, v rybách; patologická analýza rybích jater; a komunitní analýza rostlin planktonu a bezobratlých žijících v mořském dně. Matthiessen s ohledem na rozsah použitých technik není progresivní pokrok směrem ke konsenzu žádným průměrem.

Výzkumní pracovníci pracující na jiných aspektech biomonitoringu jsou podobně standardizováni. „Bylo období totální anarchie, kdy každý vědec měl své vlastní metody,“ říká Pier Luigi Nimis, botanik na univerzitě v Terstu v Itálii, který používá lišejníky ke sledování znečištění ovzduší. Nyní věří, že nejlepší metody se objevují „procesem přirozeného výběru“.