Lidová kultura v raně novověké Evropě - Peter Burke

Lidová kultura v raně novověké Evropě – Peter Burke

= pojem „lidový“ je problematický

- „lid. kultura“ poukazuje na určitou homogenitu – mělo by tedy být buď mn. číslo (lidové kultury) nebo „kultura lid. vrstev“

- 2 stupně – elitní a lid. kultura (měl by se klást důraz spíše na interakci obou než na rozdíly)

- raně novov. elity občas využívaly lid. kulturu pro polit. cíle

- řešením by možná bylo věnovat se historii „zdola“, ale otázka co je zdola – podřízené třídy nebo venkov

- Edwars Thompson – kulturní hegemonie – „vysoké“ = dominantní (př. reformace vzešla od elity, i když stejné prvky u některých „nižších“)

- je těžké dokázat, zda lidé viděli sebe jako „lid“

- model – centrum-periferie místo elita-lid

- kultura je systém s poměrně vágními hranicemi (pojem „přivlastnění“ – viz 1. přednáška Papoušek)

=pojem „kultura“

- v 19. stol. tento termín odkazoval k umění, lit., hudbě – dnes pojem chápeme mnohem šířeji – odkazuje se jím na vše, co je ve spol. možné se naučit

- základ je v každodenním životě (cílem není popsat den, ale objevit pravidla nebo zásady urč. doby a kultury)

I. Hledání lidové kultury

Objevení lidu

- přelom 18. a 19. stol. – lid se stává objektem zájmu evr. intelektuálů – pro některé intelektuály totiž lid zajímavým exotickým objektem; přitažlivost divokého, neklasického, primitivního

- Herder – poezie je součástí zvl. způsobu života (lidová píseň)

- 1. pol. 19. stol. – pokusy psát historii lidu spíše než historii jeho vlád; vážný zájem o lid. umění ale až po roce 1850

- problém – básníci příliš kreativní, než aby byli spolehlivými vydavateli

- Herder + Grimmové a následovníci – vytvořili 3 hl. teze – primitivismus (doby příběhů apod. – umisťování do „prvotního času“=Vorzeit), komunalismus (teorie bratří Grimmů o společné tvorbě – lid vypráví = Das Volk dichtet) a purismus

JEDNOTA A ROZMANITOSE LID. KULTURY

- kulturní stratifikace (lidé různě vzdělaní) vyžaduje model, který vytvořil ve 30. letech 20. stol. Robert Redfield – uvnitř některých společností existují 2 kulturní tradice – „velká tradice“ vzdělanců (pěstuje se ve školách nebo chrámech) a „malá tradice“ zbytku (rozvíjí se a udržuje se sama ve venkovských komunitách) = obě tradice jsou provázané

- velká – zahrnuje klasickou tradici, tradici středověké scholas. fil. a teolog., renesanci, vědeckou revoluci 17. stol., osvícenství

- problém modelu – nechává stranou účast vyšších tříd na lid. kultuře

- masopust byl pro všechny, ve městech navštěvovali bohatí i chudí stejná kázání, společná obliba šašků, letáky a kramářské listy

- venkov – pro objevitele lid. kultury byli „lidem“ rolníci, kteří tvořili (v té době) 80-90% evr. populace (rolnická kultura) – někteří žili ve městech, jiní na vesnicích, na izolovaných statcích = nebyli sociálně homogenní; rozdíl mezi kulturou hor a rovin (hory dlouho vzdorují dobytí – uchovávají déle), rozdíl mezi zemědělci a pastevci – ovčácká kultura velice specifická – pastorální poezie – idealizovala jejich život, ovčákům se připisovaly magické schopnosti, kozáci, kováři, horníci – nebezpečí jejich práce + drahé kovy ´= vytváření vědomí vlastní výlučnosti – vlastní kaple, hry, písně i tance