Miroslav Krleža (Na pokraji rozumu)- referát

Řím (Vatikán – Sixtinská kaple)

• doba děje: období 1. sv. v. (vzpomínky hl. postavy)

30. léta 20. století

• motiv: bezmezná moc lidské hlouposti

Postavy: doktor práva (protagonista), Agneza (žena protagonisty), generalni ředitel Domaćinski, Egon pl. Sarvaš, Amalija Aquacurti-Sarvaš-Daljská, Pankracije Harambašević, von Petretich, Marko Antonije Javoršek, doktor Hugo Hugo, doktor Werner, Jadviga Jesenská, Zvonimir Tihomir Pavlas, Atila plemeniti Rugvay, Petar Krneta, ministr Krobatin, Aurel Hermanský, Valent Žganec, Matko, Vanda, Dizdar-Barjaktarević, Franjo Ljubičić, Karl Golombek, Ljudevit Katančić.

Hlavní hrdina - dva a padesátiletý bezejmenný doktor práv

• osamělý intelektuál

• až doposud dodržující společenské normy

• posledních dvacet let pracuje jako zástupce generálního ředitele pana Domaćinského

• ze všeho nejvíc ho trápí lidská hloupost

• antihrdina, který ve své vzpouře a vyjadřování vlastních názorů vidí smysl života

• revoltuje proti stálému společenskému řádu, maloměšťáctví, hlouposti, omezenosti

• opovržení maloměstské morálky – milostná aférka s J. Jesenskou

• idealista, který chce změnit společenské normy

pan Domaćinský - generální ředitel továrny na výrobu plechových džberů a nočníků

- jeden z nejváženějších lidí z maloměsta

- hlavní negativní postava v románu

- neexistuje pro něj morálka či posvátnost lidského života

Jadviga Jesenská – přítelkyně hlavního hrdiny

Obsah

Hned na začátku románu nás autor jako společnost příliš nešetří. Díla začíná tzv. ódou na lidskou hloupost, která částečně vysvětluje název románu. Hlavní postava dále pokračuje popisem sebe sama, jako člověka, který se vždy řídil pravidly. Až do svých 52 let nevyčníval mez ostatními lidmi, kteří žijí podle stále se opakujícího schématu. Až jednoho dne, když už není schopen poslouchat nesmysly hlupáků, řekne na veřejnosti svůj názor a jeho zdánlivě ideální svět se začne rozpadat.

Střed názorů hl. hrdiny a společnosti začíná velice nevině, a to na večeři pana generálního ředitele Domaćinského na vinohradě. Když pan Domaćinský hrdě vypráví, jak v roce 1918 zastřelil čtyři lidi jako psy, tak protagonista do nečekaného ticha řekne svůj názor. Je znechucen vychloubačným tónem pana Domaćinského nad tak ohavným činem a řekne, že vše je kriminální, krvavé a morálně choré. Všichni přítomní a hlavně pak generální ředitel jsou v šoku, žádají vysvětlení a omluvu, kterou jim protagonista nehodlá poskytnout. Šílený hněvem pan Domaćinský vytáhl revolver a řval, že i jeho zastřelí jako psa. Hlavní hrdina na nic nečeká a utíká pryč.

Později se po městě vykládalo, že jsem zařval z plných plic, zběsile, šíleně, že jsem vyskočil a strhl ubrus, rozeřval se na přítomné, že jsou morální kreténi, a že jsem na ně dokonce vyplázl jazyk, udělal dlouhý nos a vyřítil se do vinice jako vlkodlak.1