Filozofie - zk. Pichová

●Analýza : to, co je složité se snažíme vysvětlit jednodušeji

• (z řec. ana–lyó, rozvazovat, rozebírat) znamená rozbor, metodu zkoumání složitějších skutečností rozkladem na jednodušší. Používá se v mnoha vědách, ve filosofii i v běžném životě, pokud chceme dospět k jistým výsledkům na základě detailního poznání podrobností.

● Metoda pochybování (Descartes) : pochybujeme o všem, čím si nejsme 100% jisti. Tím vzniká soubor domněnek (věcí), které jsou jasné. Jestliže pochybuji, tedy myslím, jestli že myslím, tedy existuji, o tom se pochybovat nemůže. Myslím, tedy jsem (latinsky „Ego cogito, ergo sum“)

1) Přijímat jen to, co se mi samo představuje tak jasně a zřetelně, že o tom nemohu pochybovat.

2) Každý problém rozdělit na co nejjednodušší části, které lze bezpečně poznat.

3) Postupovat od jednoduchého ke složitému v pořadí.

4) Sestavit úplné seznamy a obecné přehledy, aby bylo jisté, že jsme na nic nezapomněli.

● Fenomenologická metoda (Husserl) :

- rozdíl ve vnímání reality

- vnější – např.: stůl, tabule – nezřetelné, nejasné, omezené, zkreslené. Vidíme jen kousek objektu (jen jednu stranu), pouze výsek reality.

- vnitřní – když si např. tabuli nebo stůl přestavíme, tak si předmět můžeme otáčet a tedy pozorovat ho ze všech stran.

● Myšlenkové experimenty (Platon) :

- Je to hypotetický scénář, který nám slouží k pochopení skutečného stavu věcí. Existují různé druhy myšlenkových experimentů. Všechny myšlenkové experimenty se nicméně vyhýbají empirickým metodám, t.j. jejich součástí není pozorování ani vlastní fyzické provedení experimentu. Podstatou je teoretická metoda "a priori".

• Obecně můžeme říci, že myšlenkové experimenty mají tyto výsledky:

• zpochybnění nebo dokonce vyvrácení teorie. Zde je často využíváno myšlenkového postupu reductio ad absurdum.

• potvrzení existující teorie

• navrhnutí nové teorie

• současné vyvrácení existující a navržení nové teorie

1. Metafyzika

● Kategorie jsoucen :

: kvantita (množství)

: kvalita (vlastnosti)

: vztah (stůl X židle)

: místo

: čas

: poloha (místo X věc)

: stav (věc a její vlastnosti)

: činnost (jedna věc působí změnu u druhé)

: trpnost (věc prožívá změnu)

• Immanuel Kant – tyto kategorie jsou spíše záludností nás. Jakási mřížka, přes kterou nahlížíme na svět – náš rozum se takto dívá na svět.

●Apriori : poznání se kterým se člověk narodí (prostor a čas)

● Aposteriori : poznání, které přichází během života, založeno na lidské zkušenosti

● Problém kauzality - příčinnosti (Kant) :

- Některé věci jsou příčinami jiných věcí – ale to je pouhá následnost

- Příčinnost X náhoda

- můžeme sledovat věci opakovaně, ale to pouze snižuje pravděpodobnost, že to dopadne jinak

- příčinnost je tedy jediným ze způsobů, jak přistupujeme ke světu