Filozofie - zk. Pichová

● Normativní etika : Zabývá se otázkami povinností (deontologické otázky – co by člověk dělat měl) a otázkami hodnot (axiologické otázky – co utváří dobrý život)

● Deontologická teorie : nauka o povinostech, zákaz páchaní újmy

● Konsekvencionalistická teorie : etická nauka o důsledcích a následcích sociálně, mravně a morálně pozitivního i negativního chování a jednání člověka

● Utilitarismus : Utilitarismus (z latinského utile, utilis, užitečný) je filosofický a etický směr, který za cíl a měřítko lidského jednání pokládá hledání blaha, prospěchu, užitku a naopak omezování utrpení a bolesti.

● Hedonistický kalkul potěšení (radosti) a bolesti : měl formu 7 dimenzí: intenzita, trvání, jistota, blízkost, plnost následků, čistota a rádius dosahu).

- Hedonismus – dobrý je čin, který způsobuje fyzickou rozkoš, zlý je čin, který způsobuje fyzickou bolest.

● Teorie společenské smlouvy : Jedná se o teorii, podle níž veškeré právní a mocenské vztahy ve společnosti jsou dány jakousi implicitní dohodou mezi všemi členy dané společnosti. Motivací je nejistota, kterou lidé pociťují. Výměnou za ztrátu části svobody se jim dostává ochrany jejich oprávněných práv a jistoty.

● Závoj nevědomosti (Rawls) : Rawls vychází z „původního stavu“, kdy žádné zákony nejsou, a navíc předpokládá „závoj nevědomosti“, kdy žádný z účastníků ještě neví, jaká role, postavení nebo majetek mu v budoucím uspořádání připadne. Za těchto předpokladů je spravedlivé to, co vyhovuje dvěma kritériím:

- Každý má stejný nárok na stejnou soustavu politických práv a svobod, jakou lze zaručit pro všechny.

- Společenské a ekonomické nerovnosti musí vyhovovat dvěma podmínkám:

- Musí se týkat postavení a úřadů, jež jsou otevřené každému za podmínek rovných příležitostí.

- Mají být nejvíce na prospěch těm nejméně zvýhodněným členům společnosti.

● Etický absolutismus : Snaha vytvořit myšlenkový rámec, který umožňuje tvrdit, že něco je vždy správné a něco vždy nesprávné. Nemusí to nutně znamenat, že existují neměnná, pevně daná pravidla, toliko říká, že mravní chování lze vztahovat k univerzálně použitelným principům.

● Kongnitivistická teorie : morální soudy jsou tvrzeními, tedy říkají něco, co je pravda nebo nepravda a v principu můžeme rozpoznat, které z nich jsou pravdivé a které nepravdivé; mravní poznání je možné - lze tedy získat objektivně pravdivá a opodstatněná přesvědčení týkající se mravních otázek. Kognitivistické teorie předpokládají existenci jistých mravně relevantních faktů. „Zabíjení není dobré“

● Antropocentrismus : (z řeckého anthrópos, člověk, a kentron, střed) znamená soběstředný způsob myšlení, názor či postoj, podle něhož je člověk středem všeho, východiskem a měřítkem každého hodnocení, případně i cílem vesmíru. Pojem je sice moderní a spíše polemický, jako antropocentrismus lze ale vyložit i slavný výrok Prótagorův, že „člověk je mírou všech věcí – jsoucích, že jsou, nejsoucích, že nejsou“.