Filozofie - zk. Pichová

Příhoda - Odmítnout pečlivě získané a ověřené důkazy kvůli odlišné osobní zkušenosti či příhodě. „Náš dědeček snídal perník každý den a taky nebyl tlustý.“

Omyl hazardního hráče - Předpokládat, že minulé náhodné výsledky nějak ovlivňují budoucí náhodné výsledky. „Dlouho sem žádné děti nezabloudily,“ zabručela si ježibaba, „takže dnes nebo zítra to už jistě klapne.“

Skládání - Předpokládat, že vlastnost části je zároveň i vlastnost celku. „Jsem silnější než Mařenka, jsem silnější než Jeníček,“ radovala se ježibaba, „jsem silnější než obě děti.“

Rozdělování - Předpokládat, že vlastnost celku je zároveňi vlastností každé jeho části . „Perníková chaloupka bude mít z perníku i mříže ve sklepě. Projíme se ven.“

Unáhlené zobecnění - Vyvodit obecný závěr z příliš malé skupiny případů. „Takže teď už, tatínku, víš, že všechny staré ženy jsou ježibaby,“ zakončil své vyprávění Jeníček.

Unáhlený závěr - Vyvodit závěr bez zamyšlení nad jinými možnými výklady. „Aha, vy mě jistě chcete zvážit,“ řekla ježibaba, když si sedala na lopatu.

Unáhlený kompromis - Předpokládat, že pravdivé tvrzení musí ležet někde uprostřed mezi protikladnými názory. „Vy říkáte, že nesmím sníst ani jednoho z vás. Já říkám, že vás můžu sníst oba. Tak sním jen jednoho a hotovo.“

Všechno, nebo nic - Předpokládat, že nelze-li dosáhnout dokonalého výsledku, nemá snažení žádný dobrý smysl. „Nemá smysl ty děti hledat. Les je příliš velký a nikdy ho neprozkoumáme celý.“

Relativizování - Odmítnout tvrzení jen proto, že „každý má přece svoji pravdu“. „Někomu může pečení dě􀆡 připadat nevhodné, ale já osobně na tom nevidím nic špatného. Je to věc vkusu.“

Rozvolnění pravidla - Použít nějaké pravidlo příliš volně či na případy, pro které není určeno. „Jen se klidně posaďte na tu lopatu jako první,“ řekla Maruška, „staří lidé se přece mají pouštět sednout.“

Klamající vzhled - Předpokládat, že je-li něco pěkné, je to i pravdivé. „V tak krásné chaloupce musí bydlet tuze hodní lidé.“

Dvojsmysl - Použít slovo ve dvou různých významech a zároveň předpokládat, že jde o jednu a tutéž věc. „Tak a teď mi za trest uděláte večeři.“ „No dobře, ale my neumíme vařit,“ bránily se dě . Babiztina se usmála: „Nějak to vymyslíme.“

Potvrzení účinku - Předpokládat, že pozorovaný účinek mohl být vyvolán pouze jedinou příčinou. „Když chceme upéct chleba, musíme rozdělat oheň v peci. Babizna rozdělala oheň v peci, takže bude péct chleba. Nemáme se čeho bát, Mařenko.“

Vyvrácení příčiny - Předpokládat, že když nenastala příčina, nemohlo dojít ani k účinku. „Když chceme upéct chleba, musíme rozdělat oheň v peci. Babizna ale chleba péct nechce, takže v peci není rozdělaný oheň. Klidně tam vlez, Mařenko.“