Praktikum - 4. kapitola

Vztah práva Evropské unie a vnitrostátního práva členských států

Vztah unijního a vnitrostátního práva. Princip přednosti práva Evropské unie.

• SD vymezil v judikatuře právo Evropských společenství jako:

  • samostatný právní řád platný na území všech členských států

  • stanovil, že toto právo je přímo použitelné

  • a to ve formách, v jakých jej tvoří státy (primární právo) i orgány Unie (sekundární právo)

  • bez nutnosti jeho recepce do vnitrostátních právních řádů

• toto právo samo prostřednictvím vlastních aplikačních zásad určuje své vnitrostátní účinky

• vnitrostátní aplikační orgány jsou povinny akceptovat právo EU jako součást vnitrostátního právního systému, jakož i přihlížet k obsahu a cílům práva EU při výkladu vnitrostátních norem (eurokonformní výklad)

• unijní právo je součástí běžné právní praxe na území členských států (vedle národního práva)

• pokud není přesně stanovena dělba kompetencí mezi Unii a členské státy a kde se právo supranacionální i právo členských států může věcně překrývat, nelze vyloučit, že dojde k určitým kolizím

  • návod na řešení kolizí přináší SD ve své judikatuře týkající se tzv. principu přednosti unijního práva

• tzv. aplikační přednost

  • je vedle principu přímé použitelnosti další základní vlastností práva EU

  • jednotná aplikace supranacionálního práva nutně vyžaduje, aby toto právo bylo používáno navzdory protichůdným normám vnitrostátního práva

  • formální zachování autonomního postavení národního zákonodárce se může odrazit v existenci národní právní úpravy kolidující s úpravou evropskou – zásada přednosti je pak řešením střetu těchto norem

  • uplatněním této vlastnosti dochází v rámci aplikační praxe ke vzniku povinnosti národního soudce použít na řešení dané právní situace normu práva EU a odporující národní normu (libovolné právní povahy a právní síly) ponechat nepoužitou (103/88 Constanzo)

Vývoj zásady přednosti práva EU

• tato povinnost není dodnes národním orgánům výslovně uložena ani v textu primárního nebo sekundárního práva EU

• první pokus byl uskutečněn ve vytvoření textu Smlouvy o Ústavě pro Evropu

  • v čl. I-6 obsahovala a poprvé stanovovala legální vymezení přednosti práva EU

  • neúspěch konstitučního procesu znamenal odložení otázky legálního vymezení

• prostor pro vyřešení této otázky se opětovně otevřel v souvislosti s tvorbou textu reformní Lisabonské smlouvy

  • v jejím textu se nenachází ustanovení nesoucí ústavní symboliku nebo vyvolávající ústavněprávní implikace, jakým byl i uváděný čl. I-6 Ústavní smlouvy

  • tvůrci Lisabonské smlouvy věnovali otázce přednosti prostor jen v rámci prohlášení připojených k Závěrečnému aktu z mezivládní konference

    • prohlášení č. 17 – připomínka, že zásada přednosti je ustáleným principem evropského práva a ani opomenutí jejího legálního vymezení nic nemění na zásadním významu, který sehrává při zabezpečování efektivního fungování evropské právní regulace