Velkomoravská mise a její význam - seminárka

Staré rozdělení slovanské společnosti na kmeny a rody tak postupně zaniklo. Šířily se nové morální hodnoty, užívaly se nové formy hospodářství a vznikly také první státní organizace. Vše vedlo k vyššímu kulturnímu stupni, čehož se snažili docílit slovanští vládci. Tímto způsobem Velkou Moravu kulturně pozvednout a zároveň jí zaručit větší autonomii. Křesťanství zde tedy nesehrálo roli pouze náboženskou, ale i kulturně-politickou, jelikož v této době byla v silném sepětí církev s administrativou státu.17

Velkomoravská misie

Konstantin a Metodějem se odebrali i se svými žáky na Velkou Moravu, aby zde šířili své přesvědčení. Pravděpodobně tam dorazili roku 863, nebo také možná až na jaře roku 864. Kníže Rastislav shromáždil slovanské žáky, aby je Konstantin a Metoděj vzdělávali. Po čtyřiceti měsících opustili Velkou Moravu a vydali se do Benátek, aby obhájili slovanskou liturgii. Po cestě se zastavili v Panonii u knížete Kocela, který rovněž vřele přijal slovanské písmo.

V Benátkách však bratři neuspěli a rozhodli se vydat přímo do Říma, kde na papežský stolec usedl Hadrián II. Zde se dostalo vysvěcení učedníkům Konstantina a Metoděje. Velkým úspěchem bylo schválení slovanských knih. V té době byl Konstantin již velice slabý a nemocný. V Benátkách vstoupil do kláštera a přijal jméno Cyril. Zanedlouho, v roce 869, Konstantin zemřel a byl pohřben v kostele svatého Klimenta.

Metoděj byl vysvěcen v Římě na biskupa a arcibiskupa moravského a panonského. Frankové toto brali jako napadení jejich vlivu na Velké Moravě. Po cestě zpět na Velkou Moravu Metoděje unesli a věznili dva a půl roku. Na Velké Moravě se mezitím lstí dostal do čela kníže Svatopluk (synovec Rostislava). Nový panovník byl více orientovaný na Franky. Teprve v roce 873 byl Metoděj propuštěn na popud knížete Kocela, který o tomto informoval papeže.

Metoděj pak působil na Velké Moravě i se svými učedníky. Zemřel roku 885, což bylo příčinou velkého úpadku užívání slovanského písma a staroslověnštiny. Metoděj si přál, aby jeho nástupcem byl slovanský biskup Gorazd, ale nový papež Štěpán V. určil franského biskupa Vichinga. Tímto skončila slovanská bohoslužba na Velké Moravě. Žáci obou bratrů byli vyhnání z Velké Moravy. Mezi nejznámější patřili tzv. sedmipočetníci, tedy Konstantin a Metoděj a jejich prvních pět žáků (Gorazd, Kliment, Naum, Sáva, Angelarij).18

Odkaz bratří se Soluně

Po Metodějově smrti byla tradice na Velké Moravě přerušena, avšak jejich žáci našli útočiště v jiných slovanských zemích. V Panonii (dnešní Maďarsko), na území dnešního Chorvatska, Polsku a pravděpodobně i v Čechách. Nejvíce jejich žáků se uchýlilo na území tehdejší Bulharské říše, kde učení vzkvétalo především ve dvou středověkých centrech. Jednalo se o kláštery v Preslavi a Ochridu. V Čechách byla staroslověnština zakázána až na konci 11. století (1097), písemnictví bylo potlačeno a knihy zničeny. Z ostatních slovanských zemí se staroslověnské písemnictví šířilo dál. Například z Bulharské říše přes Rumunsko do Ruska či přes Srbsko do Bosny i do chorvatského přímoří.19