POL112 Zápisky

Myšlenková východiska – kapitalismus, socialismus a jejich budoucnost

• Analyzoval kapitalismus a socialismus, demokracii bral spíše jako doplněk této analýzy

• Kapitalismus podle něj směřuje k úpadku – ne z důvodu porážky, ale naopak svého úspěchu

  • Kapitalistická ekonomika prochází neustálou proměnnou – odráží se to i do společenské sféry, mění se její struktura – hybatele, čili podnikatele, postupně nahrazují byrokratičtí administrátoři

  • Individualistický étos nahrazuje kolektivní spolupráce

  • Prakticky tak mizí buržoazní třída a s ní její vůdčí ekonomická i společenská funkce

  • Ničí kolem sebe i instituce monarchie, která plní v kapitalismu důležité integrující a symbolické funkce – s rozmachem kapitalismu však dochází k podemílání její legitimity

  • Kapitalismus naplňoval očekávání z hlediska uspokojení lidských potřeb

    • Stav nasycenosti je však u většiny lidí jen těžko dosažitelný

    • Na uspokojení rostoucích konzumních potřeb ne vždy dokážou produkční technologie reagovat

    • Nenaplňování potřeb občanů vede ke kritice celého systému, vytváří se tak atmosféra všeobecného nepřátelství vůči politickému řádu

  • Nebezpečná vrstva frustrovaných intelektuálů, které kapitalismus sám produkuje

    • Kritika je pro ně denním chlebem

    • Hodnoty a systém jsou čím dál zranitelnější, v kapitalismu je tak skryt silný sebedestruktivní potenciál, který jej povede k úpadku

  • Některé prognózy se naplnily, avšak neukázalo se, že by po podnikatelském kapitalismu měl časem nastoupit socialismus

• Socialismus označoval za institucionální strukturu, v níž kontrola produkčních prostředků i samotné produkce spočívá v rukou centrální moci

• Ekonomické záležitosti společnosti náležejí do sféry veřejné a nikoliv soukromé

Demokracie jako metoda, nikoliv cíl: kritika klasické demokracie

• Jak nakládat s pojmem demokracie – demokracie je podle něj politická metoda, tzn. jistý typ institučního zabezpečení politických rozhodnutí, a proto nemůže být cílem sama o sobě

• Demokracie nemá mít povahu politického rozhodování, v něm by lid vládl prostřednictvím volených zástupců – kritika utilitaristů a Rousseaua – představa obecného blaha, vůle lidu a racionality lidu je podle ve skutečnosti mylná

• Cíl dosažení obecného blaha je podle tvůrců klasické teorie jasný všem členům společnosti, protože jde o racionální občany, lišit se mohou pouze v detailech, všichni vědí, co je dobré a co je zlé – Schumpeter to označuje za mýtus:

  • Jednoznačně určitelné obecné blaho neexistuje – pro každého jedince má zcela jiný význam

  • I kdyby se podařilo dosáhnout shody na obecném blahu, není přesto možné vyřešit jednotlivé dílčí problémy – názory na ně se budou lišit, dojde k nesouladu obecného cíle

  • Nelze stanovit obecné blaho, není možné stanovit obecnou vůli