Metodický list - Určování nerostů a hornin

pokud jsou k dispozici vzorky ze školní sbírky, na kterých jsou uvedené názvy daných nerostů a hornin, je potřebné, aby učitel měl i něco na zakrytí daných názvů, např. obyčejné papíry, případně dočasně lepící papíry nebo i slabší lepidlo, kterým by bylo možné natřít papíry, aby dočasně byly nalepeny na názvy a zakrývaly je

vzorky je také potřeba označit, nerosty písmenem N, horniny písmenem H a očíslovat je číslicí 1, 2 nebo 3, a to např. fixem buď na papír, který již zakrývá názvy vzorků nebo na nalepený štítek

Instruktáž žáků

Pokud žáci mají vstupovat do školní laboratoře, již ve chvíli, kdy do ní vstupují, musí být poučeni o zásadách chování související s bezpečnosti práce. Žáci musí vědět, že se musí chovat tak, aby neohrozili sebe, ani ostatní. Také musí vědět jak správně zacházet s veškerým vybavením, aby nedošlo k jeho poškození. Je potřeba v celém průběhu laboratorního cvičení žáky pozorně sledovat, kontrolovat je, jasně jim říci, aby se řídili pouze vašim pokynům, prováděli jen to, co jim nařídíte, že mají prakticky provádět.

Žákům by mělo být řečeno, že budou pracovat ve více skupinách (na základě toho, kolik máme k dispozici vzorků stejného druhu), a že mohou také používat své sešity i učebnici (ale ne hned, nejdříve ať to zkusí zpaměti). Každý žák dostane předepsaný protokol k laboratornímu cvičení, který bude vyplňovat. Každá skupina bude určovat celkem tři vzorky nerostů a tři vzorky hornin, celkem tedy šest vzorků.

Po rozdělení žáků do skupin a rozdání protokolů k laboratornímu cvičení by měl vyučující spolu se žáky postupovat podle postupu práce v protokolu, postupně zjišťovat, zda žáci jednotlivým pokynům rozumí, popřípadě vysvětlovat nejasnosti.

Účelem je hlavně, aby žáci na konci tohoto laboratorního cvičení měli ve svých protokolech přehled, tedy aby výsledkem byly přehledně vyplněné protokoly tak, aby si příslušné vyplněné poznatky zafixovali. Právě také za účelem zafixování si těchto vyplněných poznatků, jsou některé stejné znaky, avšak v poněkud jiných formulacích, doplňovány jak v části nákresu, tak v závěru. Při určování znaků nerostů i hornin se žáci sice zaměřují na vizuální znaky a ty by určitě měly být u každého vzorku uvedeny, avšak mohou do určovacích znaků uvádět také další určovací znaky, které vizuální nejsou, ale ví o nich, anebo je vyhledali ve svém sešitě nebo v učebnici.

Pracovní postup krok za krokem

Vyučující: Veškerý materiál a pomůcky si připravuje dopředu po tak dlouhou dobu, na základě toho, jak má jednotlivé prostředky předem k dispozici, případně i na základě svých časových a finančních možností, což je třeba předem alespoň zhruba odhadnout. Je potřeba, aby se ujistil, že škola má k dispozici alespoň tři vzorky z uvedených nerostů (např. síra, galenit, pyrit, halit, křemen, kalcit, sádrovec, olivín, slída, živec) a tři vzorky z uvedených hornin (např. žula, gabro, ryolit, čedič, slepenec, pískovec, vápenec, fylit, svor, rula), případně vůbec nějaké vzorky. Pokud má škola vzorků nedostatek či nemá vhodné vzorky (např. má jen vzorky nerostů či hornin, které se ani na základní škole neučí), pak by v horším případě mohl toto laboratorní cvičení zcela vypustit, v lepším případě by však mohl obstarat dané vzorky sám, např. v přírodě nebo zakoupit na burze (např. burza v Ostravě nebo v Tišnově). Pokud součástí daných vzorků nejsou např. menší kartonové krabičky pro jejich uložení, je vhodné je obstarat; což zabrání také například nepořádku způsobeného rozpadáváním nerostu nebo horniny. Pokud jsou k dispozici vzorky ze školní sbírky, na nichž jsou uvedené názvy daných nerostů a hornin, učitel by měl mít něco na zakrytí jejich názvů, např. obyčejné papíry, případně dočasně lepící papíry nebo i slabší lepidlo, kterým by bylo možné papíry natřít, aby byly na názvy dočasně nalepeny a zakrývaly je. Vzorky by měl označit, nerosty písmenem N, horniny písmenem H a očíslovat je číslicí 1, 2 nebo 3, a to např. fixem buď na papír, který již zakrývá názvy vzorků nebo na nalepený štítek. Dále je potřeba, aby těsně před cvičením bylo veškeré vybavení k dispozici; především nejlépe, aby na stolech, kde následně budou pracovat žáci, byly žákům do skupin připraveny označené vzorky. Během laboratorního cvičení žáky poučí o tom, jak se mají chovat, aby byla dodržována bezpečnost práce, i po poučení dbát veškeré opatrnosti o žáky i vybavení laboratoře. Následně rozdělí žáky do skupin (bude jich tolik, kolikrát máme k dispozici šestici vzorků, aby každá skupina měla šest stejných druhů), rozdá jim protokoly k laboratornímu cvičení, které budou vyplňovat. Sdělí žákům, že každá skupina bude určovat tři vzorky nerostů a tři vzorky hornin nejdříve zpaměti, až poté pomocí poznámek ze svých sešitů a učebnice. Po rozdělení žáků do skupin a rozdání protokolů k laboratornímu cvičení by měl vyučující spolu se žáky postupovat podle postupu práce v protokolu, postupně zjišťovat, zda žáci jednotlivým pokynům rozumí, popřípadě vysvětlovat nejasnosti. Co se týče částí protokolů, kde žáci mají něco vyplňovat, je potřeba, aby vyučující postupně dával pokyny, co přesně zrovna vyplňovat mají podle logické návaznosti. Sdělí žákům, aby v nákresu obrázky zakreslovali nejlépe podle toho, co okem pozorují.