Kniha od Antonína Langera Úspěch veřejné promluvy

Langer se pochopitelně zmiňuje o Démosthenésovi. Může nás zarazit, že právě této osobnosti věnuje jen jeden krátký odstavec, nicméně později je jí v knize věnováno více prostoru. Démosthenés se navzdory svému handicapu stal významným řečníkem. Pravidelným cvičením a obdivuhodnou vůlí se naučil vyslovovat hlásku r a zlepšil i práci s dechem. Nepochybně tak zůstává velkou inspirací pro nás všechny, kdo bojujeme s nějakým nedostatkem. Jen pilné cvičení vede k úspěchu.

Rovněž se dočítáme o situaci v Římě, kde byla rétorika právě trochu odstrčena na vedlejší kolej. Dokonce se na čas prosadilo, aby její učitelé na chvíli opustili město. Nicméně rozkvět řečnictví na sebe nenechal dlouho čekat a tak s vrcholným obdobím římské republiky přichází i zrod významných řečníků jako Cicero, Marcus Antonius, Brutus či Caesar. Následuje několik informací o životě Cicerona stejně tak Kvintiliána, který je již zmíněn v úvodu. Dále následuje stručný průřez obdobími středověku, renesance a novověku. Autor se zmiňuje i o českých zemí. Zde končí do té doby jinak zajímavé vyprávění a tato pasáž se zdá strohá, postrádá náboj čtivosti a připomíná spíše výčet dat z encyklopedie. Naštěstí trochu znuděný čtenář ožívá při ukázce řeči jednoho ze zakladatelů rétoriky Gorgiase.

Další kapitola se věnuje ovládání technice řeči a Langer zde správně připomíná, že jen ten, kdo dokonale ovládá své řemeslo, tedy technickou stránku své činnosti, může své dílo dokončit opravdu tvůrčím způsobem.2 Nemohu jinak než souhlasit, protože není nic horšího než jedinec, jenž svou práci nedělá pořádně, jelikož se až přespříliš spoléhá na svůj talent a štěstí. Autor postupně popisuje základní složky řeči, stejně tak jako základní funkce řečového ústrojí a zaobírá se třemi typy dýchání, přičemž také zmiňuje několik rad, jak zacházet s dechem, které vnímám jako opravdu praktické, pokud se chceme skutečně zdokonalit v našem mluveném projevu. Dotýká se i cvičení dechu a tvoření hlasu, stejně jako místa a způsobu tvoření hlásek. V této části knížky nás autor nenucenou formou seznamuje se zásadami artikulace. Při popisu jak a kde se v puse tvoří hlásky nás navíc vlastně přinutí si to vyzkoušet, aniž bychom si to uvědomovali. Dochází potom tedy k úsměvné situaci, když se po několika vteřinách přistihneme, jak si přejíždíme jazykem patro a vyslovujeme nahlas různé hlásky. Autor tedy volí výbornou metodu.

Jak jsem zmínila výše, Langrovi bychom křivdili, pokud bychom se domnívali, že se Démosthenésovi nedostatečně věnuje. Nejenom, že nám autor v kapitole Technika řeči více přibližuje jeho život a zápal pro rétoriku, ale nabízí nám i úryvek z jedné filipiky, kterými se tento velikán proslavil.