Mezinarodni-vztahy

Chruščev říká, že SSSR musí „doběhnout a předběhnout Američany“

Vztahy s kapitalistickými zeměmi by se měli rozvíjet politikou „mírového soužití“, SSSR nabídl USA „Smlouvu o přátelství a spolupráci“. USA odmítlo.

Evropské země přijali tuto iniciativu SSSR pozitivně a začala jednání o navázání vztahů.

Jaro 1956 je v evropské politice ve znamení cest do Moskvy. Impulsem k tomu byla cesta sovětské delegace do Velké Británie.

V květnu navštívila Moskvu francouzská vládní delegace.

Pozitivní rozvoj vztahů SSSR nejen s evropskými zeměmi, ale i s Japonskem.

V květnu 1956 sovětská vláda rozhodla o snížení stavu ozbrojených sil.

Uvolnění mezinárodního napětí pomocí politiky mírového soužití.

Chruščov vystoupil s referátem „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“. Chystal se otevřeně vystoupit s odhalením zločinů stalinismu. Domníval se, že pouze tímto způsobem je možné vyřešit narůstající problémy. Většina nejvyšších stranických představitelů však byla proti. Po Chruščovově projevu došlo v Gruzii, Stalinově rodné zemi, k masovým nepokojům. Stoupenci Stalina zaútočili na budovu ÚV KSSS a byli rozehnáni vojáky. Po projevu se zvedla vlna odporu v některých zemích, ale ve většině byla potlačena, např. v Československu. V Polsku a Maďarsku došlo k masovým projevům nespokojenosti. V Polsku byl silný protiruský postoj většiny obyvatel. V červnu 1956 dělnické nepokoje. Do Polska narychlo vyslána delegace včele s Chruščovem. V Maďarsku proběhlo několik masových demonstrací. Maďarská vláda zavolala na pomoc sovětskou armádu. Byla zde nastolena revolučně-rolnická vláda.

Reformy Chruščova:

Návrat k leninským zásadám stranického života (kritika kultu Stalina).

Národní hospodářství (obrat od těžkého průmyslu k zemědělství).

Zahraniční politika (setkávání se se západními mocnostmi).

Chruščov chtěl oživit zahraniční politiku.

Byl první ze sovětských vůdců, který ochotně dával rozhovory zahraničním novinářům.

Od roku 1960 skoro každý měsíc vyjížděl do zahraničí.

Účastnil se XV. zasedání Valného shromáždění OSN (23. září 1960).

Jako první ztroskotala jeho hospodářská politika. Zvýšení produkce masa z 6,5 miliónů tun na 20 miliónů během 5 let.

Zhoršení už tak špatné hospodářské situace Sovětského svazu (od roku 1963).

Chyby v zahraniční politice.

Zavinil konflikt s Jugoslávií, a že Sovětský svaz na sebe vzal příliš velké závazky vůči Egyptu a jiným blízkovýchodním zemím.

Na plenární schůzi prezídia ÚV KSSS v roce 1957 se opozice rozhodla Chruščova svrhnout. Většinou hlasů byl odvolán, ale odmítl se tomuto rozhodnutí podřídit, a žádal svolání pléna, které jediné ho prý může odvolat. Díky vlivným přátelům ve funkci zůstal.

V roce 1964 - reforma stranického aparátu, ohrožování pozic mnoha nejvyšších funkcionářů.