14. Pedagogická diagnostika žáka a školní třídy

• typologie pedagogické diagnostiky

1. NEFORMÁLNÍ X FORMÁLNÍ

• neformální (skryté – implicitní)

• průběžné diagnostikování: vědomosti, dovednosti, názory, představy, postoje, postavení dítěte v kolektivu

• formální (navenek se projevující – explicitní)

• jasně ohraničená diagnostická situace v edukačním procesu

• existuje o ní záznam, používá specifické metody

1. FORMATIVNÍ X SUMATIVNÍ X INDIVIDUALIZOVANÁ X DIFERENCIÁLNÍ

• formativní

• pomáhá učiteli při formování dítěte

• slouží mu jako zpětná vazba o jeho práci, na jeho základě dělá učitel opatření

• je realizována v průběhu osvojování učiva

• slouží jednoznačně podpoře dalšího učení

• je mnohem dynamičtější ne sumativní diagnostika

• sumativní

• zjišťování dosažené úrovně žáka za určité období (lekce, čtvrtletí,
  5. ročník)

• učitel sumarizuje informace o dítěti

• individualizovaná

• srovnávání dítěte bez porovnávání s vrstevníky

• diferenciální

• slouží k rozlišení obtíží, které mohou mít stejné projevy, ale různé příčiny

1. NORMATIVNÍ X KRITERIÁLNÍ

• normativní

• výsledek jedince je srovnáván s výsledky reprezentativního vzorku populace ve stejné zkoušce

• srovnání mezi vrstevníky

• kriteriální

• jde o srovnání s vnějšími měřítky, s objektivně vymezenými úkoly

Etapy diagnostického postupu

1. diagnostická hypotéza a plánování

2. sběr a zpracování diagnostických údajů

3. vyhodnocení a interpretace diagnostických údajů

4. závěrečné zjištění (stanovení diagnózy)

5. nastavení a zavedení opatření

6. vyslovení prognózy

7. komunikace diagnózy

Metody pedagogické diagnostiky

1. pozorování

• záměrné a systematické sledování určitého jevu, projevů chování, interakce mezi lidmi apod.

• strukturované

• využíváme předem daný soupis projevů, které chceme sledovat a zapisujeme si, zda se příslušný projev objevil či neobjevil a v jaké intenzitě

• používáme pozorovací archy, pozorovací systémy (Flandersův systém FIAS)

• polostrukturované

• máme k dispozici inventář toho, co potřebujeme pozorovat, ale všímáme si i dalších projevů

• nestrukturované

• zaměřujeme se na jakékoli projevy sledované osoby nebo skupiny osob

• pedagogický deník, mapa třídy, záznamy o žákovi

1. rozhovor

• základní diagnostická metoda

• respondent (žák) má v rozhovoru větší práva než učitel

• význam a smysl odpovědi nám bývá lépe srozumitelný, když vidíme, jak se respondent tváří

• musíme chránit údaje získané rozhovorem; domlouváme přímo se žákem a jeho rodiči možnosti a limity zveřejnění

1. anamnéza

• osobní anamnéza (základní údaje o životě žáka)

• rodinná anamnéza (vývoj rodiny, informace o rodičích)

• sociální anamnéza (zájmy jedince, začlenění do vrstevnických skupin)

• školní anamnéza (průběh školní docházky)

• anamnestické údaje zjišťujeme proto, aby zefektivnily naši práci se žákem