17. Alternativní vzdělávání

Odraz reformních myšlenek v českém pokusnictví 20. let

Gustav Adolf Lindner, T.G.M., Fr. Drtina, Fr. Krejčí, Fr. Čáda, O. Kádner – otvírali cestu pozitivismu, iniciovali pedagogický ruch a šířili reformní myšlenky.

Výrazně protiherbartovsky byli zaměřeni Josef Úlehla a Otokar Chlup, kteří se snažili spojovat reformní myšlenky s odkazem J.A.K. Chtěli jednotnou vnitřně diferencovanou školu, určitou volnost, hlavně v prvních letech školní docházky.

Dva hlavní zřetele:

• požadavek naprosté svobody dítěte - Úlehla, Hrejsová, Bakule, Mužík, Dům dětí v Krnsku (pro sirotky legionářů z 1. světové války, princip lásky),

• požadavek zřetele ke společenskému prostředí - Holešovice (pokusná pracovní škola), Kladno, Jedličkův ústav v Praze, Brno- Husovice (Domov lásky a radosti pro dívčí měštanku).

Všichni dosahovali obdivuhodných výsledků, které však byly spjaty s výjimečností a silou jejich osobnosti. Vzdělávací programy neurčité. Teorie většinou nulová, málo využitelných námětů a návodů. Malý vliv na rozvoj školství.

alternativní výchova:

obecný termín označující takové školní vzdělávání, které je odlišné od vzdělávání nabízeného státem nebo jinými tradičními institucemi

znaky alternativní výchovy:

1. přátelský vztah mezi učitelem a dítětem, ochota a schopnost učitele pozitivně děti motivovat, podporovat jejich kvality i originalitu a respektovat vývojové zvláštnosti (chyba je stupeň učení, ne přestupek)

   spolupráce s rodinou dítěte (učitel zná moţnosti pedagogiky, rodiče nejlépe své děti)

   co nejaktivnější zapojení dítěte ve výuce, podpora spolupráce a rozvoj komunikace

   pěstování odpovědnosti spoluúčastí dětí na rozhodování

   propojování předmětů (k pochopení souvislostí a vyuţitelnosti poznatků)

   prostředí je uzpůsobeno dětem (pomůcky snadno přístupné v nízkých policích, dětská výzdoba)

   vyučování bez zvonění, ale podle momentálního zaujetí či únavy dětí (proč končit uprostřed zajímavé činnosti a proč nedopřát oddech tam, kde je třeba)

   slovní hodnocení

druhy alternativních škol a programů:

Waldorfská, Montessori ,Daltonská, Jenský plán, Winnetská soustava, Freinetova moderní škola, Začít spolu, Zdravá škola, Dokáţu to, Integrovaná tematická výuka, Domácí vzdělávání, Projektové vyučování, Otevřené vyučování, Čtením a psaním ke kritickému myšlení, Škola hrou, Komunitní školy

otevřené vyučování:

v užším slova smyslu označení organizační formy vyučování, při které žák přebírá ve zvýšené míře zodpovědnost za plánování vlastního učení, umožňuje přizpůsobit tempo práce individuálním potřebám žáků a napomáhá vnitřní diferenciaci

komunitní škola:

škola se vzdělávacími aktivitami v rámci komunity, v zemích, kde komunita představuje i organizační samosprávnou jednotu.