AN_I_czech
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
tvoří můstkové kyslíkové atomy.
Struktura SiO
2 je tedy makromolekulární (každý krystal představuje jedinou
molekulu), při čemž tetraedry SiO
4 jsou vzájemně propojeny svými vrcholy.
Dva sousední tetraedry mají společný vždy jen jeden kyslíkový atom.
Uspořádání tetraedrů SiO
4 umožňuje existenci tří krystalových modifikací
oxidu křemičitého: křemen, tridymit a cristobalit.
Každá z těchto modifikací může existovat ve dvou formách, nízkoteplotní α a
vysokoteplotní β, které zachovávají typ vzájemného spojování tetraedrů
v
prostoru, liší se malými rozdíly v geometrickém umístění tetraedrů.
křemen
tridymit
cristobalit
tavenina
křemen
tridymit
cristobalit
867 oC
1470 oC
1731 oC
573 oC
120-160 oC
200-280 oC
Použití: Technický oxid křemičitý (písek) slouží k výrobě skla
a ve stavebnictví.
Výroba křemenného skla
Všechny formy SiO
2 jsou chemicky neobyčejně odolné (viz
energie vazby Si-O).
Redukuje se uhlíkem či Mg, eventuálně Al, za vysokých teplot.
SiO
2 reaguje pouze s HF a s alkalickými hydroxidy či uhličitany,
štěpí se vazby Si—O—Si, vazby Si—O však zůstávají zachovány.
Vlastnosti oxidu křemičitého
SiO
2 + 2 NaOH → Na2SiO3 + H2O
SiO
2 + Na2CO3 → Na2SiO3 + CO2
Kyslíkaté sloučeniny křemíku – oxidy
Křemenné sklo
Roztavením a rychlým ochlazením dochází u křemene
k
zborcení krystalové struktury a náhodnému pospojování
tetraedrů SiO
4 za vzniku křemenného skla.
Na rozdíl od zákonité krystalové stavby křemene (nebo
tridymitu či cristobalitu) vzniká sklovitá amorfní látka, mající
některé pro praktické účely velmi výhodné vlastnosti (nízký
koeficient roztažnosti, vysokou teplotu tání, propustnost pro UV
oblast spektra).
Dlouhodobým zahříváním (temperováním) skla blízko teploty