Přednášky SP

Komunikační etiketa (rituály)

- tykání a vykání

- pozdravy (podání ruky, úklony, líbání na tvář)

- usmívání

- projevování emocí (čím severněji, tím je projevování emocí při komunikaci tlumenější, Číňané a Japonci skrývají emoce)

- bariéry – jazyk, stereotypy, etnofaulismů → nepřátelství

21

Sociologie práva K. K. a kolektiv

Komunikace mužů a žen

- ženy jsou verbálně zdatnější (den: ženy 20.000, muži 7.000 slov, lépe komunikují, lépe se vyjadřují), muži spíše tendence jednat

- otázka: „Jak bys to chtěl zařídit?“ – ženy ji berou jako výzvu k diskusi, muži chtějí jednoznačnou odpověď

- ženy spíše než muži při jednání odhalují své já, hovoří o svých osobních problémech - muži rádi přehánějí a snadno vyslovují určitá ultimáta, ženy to berou častěji vážně, nepoužívají tolik nadsázku

- muži rádi konverzují, aby se dověděli informace, ženy rády udržují dobré vztahy

Subjekty a proces komunikace

∙ komunikátor (sdělovatel)

∙ komunikant (příjemce)

∙ komuniké (obsah sdělovaného)

∙ médium (zprostředkující prostředek, např. mobil)

∙ zpětná vazba (ke kontrole pochopení)

∙ funkce komunikátora – součást rolového chování

Základní Laswelllovo schéma komunikace

∙ kdo

∙ sděluje co

∙ komu

∙ jak

∙ s jakým efektem

∙ komunikace má charakter – komunikačního aktu (jednotlivá přednáška)

∙ komunikační proces (na pokračování – více komunikačních aktů za sebou)

Informační bariéry

- hodnota informace roste s mírou neurčitosti

- čas – informaci potřebujeme v jiném čase, než ve kterém vznikla a je dostupná - prostor – informaci potřebujeme mít k dispozici na jiném místě než kde je uložena

Informační kompetence

- nevíme o zdroji, který obsahuje tu informaci

- víme o zdroji, který obsahuje informaci, ale je pro nás nedostupný (fyzicky, technicky, ekonomicky) - víme o dostupném zdroji, ale neumíme informaci najít (neznáme strukturu

- věcná kompetence – máme informaci, ale nerozumíme jí (lékařská zpráva

- informační zahlcení – informace jsou k dispozice, ale je omezená kapacita našich receptorů

Typy sociální komunikace

a) přímá (bezprostřední – nepřímá (přes médium)

b) jednostranná (jen k příjemci) – oboustranná (v obou směrech, s výměnou rolí)

c) auditivní

vizuální

audiovizuální

d) intrapersonální (vnitřní řeč)

interpersonální (diáda, vztah rovnosti nebo nadřazenosti)

skupinová (triáda, komunikační sítě – kruh, řetěz, hvězda, Y, matice)

masová

e) synchronní – asynchronní (on-line – off-line)

Ve verbálním komunikačním aktu lze rozlišit:

∙ záměr mluvčího (jak se pacient cítí)

∙ smysl sdělení pro mluvčího (dotýká se ho nějak informace)

∙ kódování mluvčím (jak se zeptá)

∙ věcný obsah sdělovaného (co ta věta znamená)

∙ dekódování příjemcem (pacient vnímá obsah té věty) např. jak se pacient cítí ∙ smysl sdělení pro příjemce