SP

Právo – na základě poznatků o sociální realitě tvořit podoby společenských vztahů.

Cílem práva – přispět k formování určitých společenských vztahů (pomocí ekonomického působení, užitím moci, systémem výchovy, HSP)

Právní normy – působí tak, že představují normou stanovené očekávání chování lidí a při nesplnění tohoto očekávání sankciuje

Existují 2 představy o právu:

1) Představa o omnipotenci – všemocnosti práva

- právo určuje průběh života a je jím možno regulovat všechny vztahy

2) Představa o právo legálním sankcionování již fungujícího vztahu

- právo nemá normativní funkci, nemůže stanovit normu určitého chování (nemůže utvářet vztahy, může je pouze konzervovat)

Sociologické chápání práva

1) de lege lata – chápání práva jaké je (právní subjekt chce poznat, jaké právo je, v čem spočívá)

2) de lege ferenda – kritický přístup, jaké by právo mělo být

Společenská efektivnost práva

– právní normy se vydávají s cílem ovlivňování sociální reality, mají se projevit v chování subjektu – mají pomocí normy regulovat sociální skutečnost.

Zda takto skutečně funguji či ne, je předmětem zkoumání pomocí analýzy, různých rozborů atd. Normy pak vycházejí jako:

• optimálně efektivní (soulad mezí cílem a skutečnými důsledky)

• problematicky efektivní (má negativní nezamýšlené účinky – dá se obejít, nákladné fin.)

• nedostatečně efektivní (nesplňuje cíl + mohou být negativní nezamýšlené účinky)

Předpokladem efektivnosti práva, je efektivnost v každém kroku:

• při tvorbě = kvalitní právní politika, srozumitelnost, jednoznačnost, provázanost

• při realizaci = kvalitní aplikace státních orgánů, informovanost subjektů

Efektivnost z širšího úhlu: (rozepisuji, neboť si myslím, že by mohlo být v eseji???)

• regulovanost společenských vztahů – některé vztahy nelze regulovat, některé jsou obtížně kontrolovatelné (v soukromí, nebo vysoká náročnost na odbornost)

• kvalita právních norem (jejich obsah, vědeckost, adekvátnost, jednoznačnost, srozumitelnost, nerozpornost, systematičnost)

• stabilita právního systému (čím více novel a derogací, tím více skepse, tendence k porušování, nízká efektivnost)

• frekvence porušování práva (posiluje vědomí, že právo nemusí být dodržováno, působí špatně na ostatní)

• kvalita orgánů realizujících právo (aplikační činnost odvislá od kvality orgánů)

• prestiž práva a zákonodárce (prestiž práva a autorita)

• vztah práva a mimoprávních norem (působí lépe, pokud je ve shodě s morálkou,náboženstvím)

• úroveň právního vědomí

Právní komunikace – zprostředkovává přesnost informací o obsahu a hodnocení práva. Je součástí sociální komunikace. PN obsahují informace pro orientaci v sociálních vztazích

Cílem – vytvoření potřebné právní informovanosti, či povědomí práva. Má také formovat složku mínění o právu