SP

Přenos:

Přímo – text právní normy (ne časté, těžká orientace)

Nepřímo – zprostředkovaně přes výklad, přednášku, rozhovor

Mimoprávní cestou – přes jiné systémy jako morálka a náboženství

PSYCHOLOGIE PRÁVA

Snaha – popsat člověka a jeho psychiku

Aristoteles – 1. kdo hovořil o duši jako o součástí těla (ostatní – jako součást vesmíru)

(opáčko ke státnicím:)

1. Obecná psychologie – základní otázky psychologie, celkový obraz o člověku, poznávací procesy, citový život

2. Psychologie osobnosti – struktura a vývoj osobnosti, odlišnosti mezi lidmi, propojení s dalšími vědami jako filosofie, sociologie, etika

3. Vývojová psychologie – činitele vývoje, dědičnost, prostředí

4. Sociální psychologie – začlenění lidí do mezilidských vztahů, vztahy, sociální skupiny, psychika člověka v rodině aj.

5. Psychopatologie – psychické poruchy a potíže, příčiny jejich vzniku + léčebné metody

6. Dějiny psychologie – vývoj oboru od starověku po současnost

7. Fyziologická psychologie – biologicko-fyziologická determinace psycho jevů

Speciální:

1. zoopsychologie – psychika živočichů

2. psycholingvistika – souvislost mezi řečí , myšlením a jazykem

3. diferenční psychologie – rozdíly mezi lidmi u měřitelných psycho jevů

Aplikované:

1. pedagogická psychologie – problematika učení, osvojování vědomostí

2. klinická psychologie – diagnostika dušeních potíží, spolupráce s medicínou

3. poradenská psychologie – různé oblasti, školní – výchovné – profesní poradenství

Forenzní psychologie (někdy právní psychologie)

– aplikovaná psychologie, soudní psychologie. Zabývá se studiem zločinnosti, psychologií a profilem pachatelů, soudní znalecké posudky, psychologie v procesu soudního rozhodování a jiné.

Právo – upravuje společenské vztahy, je obecně závazné

Psychologie – poznání podstaty deviantního chování atd.

Obě disciplíny – hledání příčin deviantního chování a jejich odstraňování, trestání. Poznatky psychologie právo užívá v cíleném působení v procesu realizace, aplikace atd.

FORENZNÍ PSYCHOLOG

• odlišné postavení od klinického psychologa, neboť může ovlivnit soudní rozhodnutí o výši trestu, trestní odpovědnosti atd.

• důvod jeho přivolání k případu je různý, klient je k němu předveden (ne dobrovolně), což může změnit výsledek

Členění forenzní psychologie:

1. kriminalistická – věnuje se osobnosti policisty, vyšetřovatele, obviněného, znalců a svědků, metodice výslechu, shromažďování důkazů, hledá motiv protiprávního jednání

2. soudní – pozornost na soudce, státního zástupce, obžalovaného a obhájce. U obviněného zkoumá psychiku, chování ve vězení, změna osobnosti pachatele atd.

3. peniterciální – výkon trestu a převýchova, trest odnětí svobody – doživotní tresty, zvlášť nebezpeční zločinci

4. postpeniterciální – otázka znovuzařazení odsouzeného do společnosti po výkonu trestu, mediace a probace

5. kriminologická – psychologické aspekty kriminálního chování, péče o oběti (viktimologie), osobnost pachatele, prevence kriminality

6. policejní (jen dle některých autorů) – výcvik policistů atd.)