SP

Znalost práva můžeme vztahovat k jednotlivci (individuální znalost práva), k sociálnímu útvaru (skupinová znalost práva, vesnické komunity apod.) nebo k celé společnosti (společenská znalost práva). Účelně lze rozlišit dvě vrstvy (úrovně) znalosti práva:

• vědomí (povědomí) práva - vyjadřuje fakt, zda si je právní subjekt vědom či nikoli toho, že určitý druh chování je právně reglementován,

• právní informovanost - tj. znalost práva ve vlastním slova smyslu, faktická obeznámenost s právem, míra, ve které právní subjekt právo zná.

Mínění o právu (právní vědomí de lege ferenda) vyjadřuje racionálně i emocionálně hodnotící přístup k právní oblasti, a to v podobě:

• hodnotícího pohledu na právo - hodnotících představ a soudů o právu,

• postojů k právu - jako dlouhodobě zakotvených hodnotících přístupů k právu, jejichž verbalizovanou podobou jsou mínění (názory) a reálným důsledkem určité jednání.

Postoj k právu lze vymezit jako sociálně naučenou, dlouhodobou tendenci právního subjektu reagovat určitým relativně ustáleným způsobem na právní podněty, zejména na požadavky právní normy a vytvořenou právní situaci. Postoje k právu lze měřit pomocí postojových škál od postojů pozitivních (kladných) až po postoje negativní (záporné), kdy postoje k právu lze rozdělit celkem do devíti stupňů:

1. Právní étos (vnitřní akceptace práva u subjektu)

2. Legalismus (akcetuji to formálně, právo je nutné k udržení pořádku)

3. Právní konformismus (právo dodržuji, protože ho dodržuje i moje okolí)

4. Právní pragmatismus (právo beru jako prostředek k dosažení cílů legitimně)

5. Oportunismus (balancuji mezi dodržování a nedodr., možnost zneužití ke svému úspěchu)

6. Deliktní utilitarismus (negativní – můžu porušit, když z toho budu mít dostatečný zisk)

7. Právní nonkonformismus (demonstrace, chci se odpojit od skupiny, právo neberu)

8. Právní deviace (porušování práva, to co mi nevyhovuje to neakceptuji)

9. Právní anarchismus (naprosté odmítnutí, právo bere svobodu)

   První čtyři právní postoje vyjadřují akceptaci platného práva a tendenci k plnění právních povinností a využívání subjektivních práv. Střed postojové škály (5.) představuje neutrální, indiferentní postoj. Poslední čtyři postoje k právu předstvují negativní postoje.

SOCIOLOGIE PRÁVA

– studuje právo ve skutečné realitě, práva v akci. Tj, za jakých podmínek právo skutečně ovlivňuje chování právních subjektů. Pojetí je tedy širší než běžné chápání právních norem. Cílem – za jakých podmínek normy skutečně ovlivňují chování subjektů

1) Právo jako systém norem – základní normativní systém, založeno na daných právech a povinnostech, je podtrženo sankcemi atd.

2) Právo jako součást sociálního života – zahrnuje právo jako systém norem což je základ, právní vědomí všech, právní komunikaci, právní motivaci, právní jednání subjektů, tvorbu právních norem a jiné.