Zkouška - shrnutí na 58 stran

 - o tom, co bude považováno za zločin, rozhodují společenské instituce; důraz na 

konformitu a deviace v různých sociálních kontextech. Koncepce tzv. diferenciální asociace - některá 
sociální prostředí povzbuzují sklon k nelegálním činnostem, zatímco jiná ne. Jedinci se stávají delikventy v 
důsledku sdružování s nositeli kriminálních norem.  
 
4. Mertonova teorie deviace - opírala se o Durkheimův pojem „anomie“ - v Mertonově pojetí se tím 
rozumí napětí, kterému je jednání jedince vystaveno v důsledku konfliktu mezi akceptovanými normami a 
sociální realitou.  
Merton rozlišuje pět možných reakcí na konflikt mezi hodnotami, které společnost hlásá, a omezenými 
prostředky k jejich dosažení:  
a) konformisté - většina populace 
b) inovátoři - také přijímají hodnoty uznávané společností, ale usilují o ně nelegitimními způsoby 
c) ritualisté - podřízeni společensky akceptovaným normám, i když už neznají hodnoty, které jejich činnost  
d) odpadlíci - odmítli jak převažující hodnoty, tak všeobecně přijímané cesty k jejich dosažení,  
e) rebelové - snaží se změnit strukturu systému a nahradit stávající hodnoty a normy jinými 
 
5. etiketizační teorie - chápání deviace jako proces interakce mezi deviantní a nedeviantní částí populace; 
snaha o pochopení deviace jako takové; snaha zjistit, proč někteří lidé dostávají etiketu deviantů. První 
prohřešek - primární deviace. Sekundární deviace - když jedinec přijme etiketu, kterou dostal a začne sám 
sebe vnímat jako deviantního. (Lemert; Becker, Kitsuse) 
Význam etiketizační teorie spočívá v tom, že žádné jednání není kriminální samo o sobě, to definují až 
zákony a soudy... 
 
6. Pokusem o nový výklad je interpretace kriminality jako racionální volby - lidé podle této teorie nejsou ke 
kriminálním činnostem donuceni, ale aktivně se pro ní rozhodují. 
 
Zřejmě nejširší použití při chápání různých aspektů zločinu a deviantního jednání má etiketizační teorie.