Zkouška - shrnutí na 58 stran
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Některé konkrétní sociologické teorie sociální deviace (Merton, Lemert, Becker, Sutherland)
Strukturálně funkcionální teorie
- vycházejí z následujících předpokladů:
a) příčiny deviace nespočívají ani v biologicko – antropologických, ani v přírodních faktorech
b) deviantní chování je normálním jevem sociální struktury
c) teprve, když jsou překročeny určité hranice, stává se deviantní chování škodlivým jevem => anomie
…Naopak deviantní chování uvnitř funkcionálních hranic je nutným a užitečným faktorem rovnováhy
sociokulturního vývoje.
Funkcionální teorie jsou poznamenány představou, že podobně jako existují zdraví a nemocní lidé, tak
existují i zdravé a nemocné společnosti. Merton odvozuje odchylné chování z rozporu mezi sociální
strukturou a kulturou.
Konfliktní teorie deviace
- zabývá se problematikou sociálního řádu a zdůrazňuje hodnotu konfliktu, přičemž se zaměřuje na analýzu
vztahu mezi deviací a mocí (ukázáno na mocných organizacích USA, které jednají mnohdy na hranici
legálnosti).
Interpretativní teorie deviace
Nejvýznamnější z těchto teorií je etiketizační teorie, která se soustředí na proces označování určitého
chování za deviantní a na to, jak takovým „nálepkováním“ můžeme ovlivnit lidské chování.
Podle Edwina M. Lemerta může mít nálepkování tragické důsledky. Odlišuje primární a sekundární deviaci:
a) primární – porušení normy na základě podnětu, impulsu
b) sekundární – výsledek reakce společnosti na primární deviantní chování
H. S. Becker např. zkoumal působení stigmatizace při vzniku sociálního statusu devianta.
Definiční procesy, které mají v rámci tohoto modelu význam, nemohou být omezovány na definiční procesy
oficiálních instancí sociální kontroly. Naopak se většinou jedná o definiční procesy „common sense“.
NORMALITA
Normalita - (z lat. normalis, pravidelný), v sociologii vystupuje především jako stav, kdy jednotlivci, skupiny
či celá společnost přiměřeně respektují ustavené systémy hodnot a norem. Normalita tedy úzce souvisí
s normou. Sociální normy regulují chování a usnadňují interakci mezi lidmi tím, že vnášejí do vzájemného
styku pravidelnost a umožňují předvídat chování.
Normalitu lze chápat v užším smyslu jako pouhou absenci úchylky/odchylky, či v širším smyslu jako výraz
optimálního stavu organismu či systému.
Normalitu je možno vymezit podle: