Zkouška Sociologie práva

• zřejmě nejširší použití při chápání různých aspektů zločinu a deviantního jednání má etiketizační teorie.

NĚKTERÉ KONKRÉTNÍ SOCIOLOGICKÉ TEORIE SOCIÁLNÍ DEVIACE

(Merton, Lemert, Becker, Sutherland)

Strukturální a funkcionální teorie deviace

• vycházejí z následujích předpokladů:

  • příčiny deviace nespočívají ani v biologicko – antropolog., ani v přír. faktorech

  • deviantní chování je normálním jevem soc. struktury,

  • teprve, když jsou překročeny určité hranice, stává se deviantní chování škodlivým jevem = anomie

… Naopak deviantní chování uvnitř funkcionálních hranic je nutným a užitečným faktorem rovnováhy sociokult. vývoje.

Funkcionální teorie

• jsou poznamenány představou, že podobně jako existují zdraví a nemocní lidé, tak existují i zdravé a nemocné společnosti

• Robert King Merton odvozuje odchylné chování z rozporu mezi sociální strukturou a kulturou

• 5 rozdílných základních typů individuálních reakcí:

1. Konformita představuje souhlas jak s cíli, tak s institucionální­mi prostředky.

2. Inovace - souhlas s kulturními cíli, avšak ignorování institucio­nálních prostředků

3. Ritualismus - formální uznání institucionálních prostředků bez sledování kulturních cílů

4. Apatie/únik - odmítání kulturních cílů i institucionálních prostředků

5. Rebelie/vzpoura - nikoli pouhé odmítání cílů a institucionálních prostřed­ků, ale i snaha o jejich nahrazení alternativními cíli a prostředky

Konfliktní teorie deviace

• zabývá se problematikou sociálního řádu, při kterém zdůrazňuje hodnotu konfliktu, analýza konfliktu mezi mocí a deviací (ukázáno na mocných organizacích USA, které jednají mnohdy na hranici legálnosti)

• Konflikt mezi mocnými a sla­bými působí nejenom na vzrůst deviace, ale vyvolává i příslušnou represivní kontrolu

Interpretativní teorie deviace

• nejvýznamnější z těchto teorií je etiketizační teorie , která se soustředí na proces označování určitého chování za deviantní a na to, jak takovým „nálepkováním“ můžeme ovlivnit lidské chování

• primární deviace = první prohřešek

• sekundární deviace = když jedinec přijme etiketu, kterou dostal a začne sám sebe vnímat jako deviantního (Lemert, Becker, Kitsuse)

H. S. Becker např. zkoumal působení stigmatizace při vzniku sociálního statusu devianta. Definiční procesy, které mají v rámci tohoto modelu význam, nemohou být omezovány na definiční procesy oficiálních instancí sociální kontroly. Naopak se většinou jedná o definiční procesy „common sense“.

NORMALITA

• Normalita - (z lat. normalis, pravidelný)

• v sociologii vystupuje především jako stav, kdy jednotlivci, skupiny či celá společnost přiměřeně respektují ustavené systémy hodnot a norem

• Normalita tedy úzce souvisí s normou

• Sociální normy regulují chování a usnadňují interakci mezi lidmi tím, že vnášejí do vzájemného styku pravidelnost a umožňují předvídat chování

• Normalitu lze chápat v užším smyslu jako pouhou absenci úchylky, či v širším smyslu jako výraz optimálního stavu organismu či systému.

  Normalitu je možno vymezit podle: