Shrnutí OPD

respekt ke středoevropskému právnímu myšlení

rozchod s myšlenkovým světem socialistického práva

rozsáhlý integrující kodex

hlavní inspirační zdroj: vládní návrh OZ 1937

předchůdci velkých kodifikací – starověk

• soupisy obyčejového práva

  • sumerské zákony krále Urnammu (konec 3. tisíciletí př.n.l.)

  • akkadské Bilalamovy zákony (začátek 2. tisíciletí)

  • Chamurappiho zákoník (začátek 2. tisíciletí)

  • egyptské hepu (hep)

  • izraelská Kniha smlouvy z 9. nebo začátku 8. století př.n.l.

  • Lex duodecim tabularum – Zákon dvanácti desek

• Edictum perpetuum Hadriani (kolem roku 130, Salvius Julianus)

  • trvalý Hadiánův edikt = vyhláška, která měla platit bez možnosti další změny od praetorů

• Corpus iuris civilis (Tria volumnia, CIC)

  • zachycuje starověké římské právo

předchůdci velkých kodifikací – středověk, počátek novověku

• odraz autority (moci i reprezentace)

  • leges barbarorum (Lex Salica)

  • Libri feudorum (pol. 12. století)

• odraz rivality (nástroj i výsledek)

  • zemské zákoníky

    • Maiestas Carolina (Karel IV)

    • Vladislavské zemské zřízení

      • podporováno šlechtou

    • Constitution crimianlis Carolina (1532)

      • hrdelní řád Karla V., subsidiarita

• Constitution criminalis Carolina (1532)

• kodifikace kanonického práva (CIC)

  • Corpus iuris canonici (1140 až 1500)

    • šest velkých sbírek

      • Decretum Gratiani

      • Liber extra

      • Liber sextus

      • Clementinae (constitutiones)

      • Extravagantes Ioannis Papae XXII.

      • Extravagantes communes

    • Codex iuris canonici (1917, 1983)

      • náhrada CIC

funkce starších kodifikací

• „jasné, správné a úplné porozumění právu“

• odraz moci a reprezentace

• později nástroj i výsledek soupeření

  • mezi panovníkem a stavy

  • mezi stavy navzájem

• byla výrazem autority, rivality, sjednocení, změny i stabilizace

• evropská (právní) kultura dodnes spočívá na židovsko-křesťanské a římské tradici

• kultura knihy/zákona – ať už perspektiva náboženská (Mojžíš, Ježíš) nebo právní (Justinián)

• dva hlavní zákonodárci – papež (ius canonici, ius papale) a císař (ius civile, ius imperiale)

• dva velké svody práva – Corpus iuris civilis (529-534) a Corpus iuris canonici (1140-1500)

zdroje moderního občanského práva

• přirozenoprávní koncepce

  • velmi stará idea hledání správného práva jako korektivu platného práva

  • zdroj v Boží vůli, přírodě či rozumu

  • od 17. století racionalistické pojetí

    • rozumově lze poznat a také je systematicky uspořádat obecně platná a nadčasová právní pravidla

    • východisko osvícenských kodifikačních snah

  • věčné přirozenoprávní pravdy

    • právo má být spravedlivé

    • všem měřit stejně

    • odpovídat podmínkám země, pro kterou je vydáno

    • má být jasné a srozumitelné

  • přirozenoprávní myšlení – právnické

    • Hugo Grotius (1583-1645)

      • Mare Liberum, De iure belli ac pacis – O právu války a míru

    • Samuel Puffendorf (1632-1694)

    • Christian Thomasius (1655-1728)

    • Christian Wolff (1679-1754)