Recepce římského práva

jejich vliv pronikl i na jiné univerity a do jiných zemí => vědecky zpracované římské právo získalo název MOS ITALICUS

IUS COMMUNE

- založena na římskoprávních zásadách

- subsidiární právo statutárnímu právu (právo jednotlivých měst)

- kde selhávalo právo statutární, použilo se římské

RECEPCE VE FRANCII a NIZOZEMÍ

FRANCIE

= MOS GALLICUS

- jiné historické souvislosti

- předpoklady recepce: orleánská škola, tradice ŘP

- pramen poznání: nikoliv CIC, ale Alarichův Breviář

- zaměření: proti zásahům glosátorů i komentátorů

- důkaz:spis Antitribonianus

- důvod: příliš vysoká odbornost

- ne tak dobří právníci jako předchozí školy

- centrum: univerzita v Bourges

- tady už ŘP fungovalo od počátku => čistá recepce zde neproběhla

- Francie rozdělena na 2 části:

- S = nepsané p.

- J = psané p.

- hranice: řeka Loira

jih:

= škola GLOSÁTORSKÁ => vznikla ORLEÁNSKÁ ŠKOLA

- tvůrce pojmu „právo k věci“

- vycházel z místních obyčejů

- základ: Vizigótský zákoník (Breviarum Alaricianum)

- La Codi = zpracování Justiniánského kodexu, v provensálském dialektu

důvody nerozšíření na S:

1.) církev

- 1219 = konstituce Super Spectula = zákaz učení ŘP na univerzitě v Sorboně

- důvod: potřeba církevní disciplíny

- nakonec zákaz rozšířen na území celé Francie

- později tento zákaz rozšířen na celou Francii

2.) král

- Italové se pokoušeli o politický universalismus => Francii se to nelíbilo

- „francouzský král má ve svém království stejné postavení jako císař v Říši“

- 13. - 14. stol: tzv. LEGISTÉ = právníci ovládající ŘP, pomáhali králům

- kanonisté, dekretalisté = znalci kanonického práva

- 15. stol: sjednocení S a J práva na bázi Mos Italicus (z Itálie)

- kritika ze strany humanistů

- podle něj vzniklo francouzské obecné právo (MOS GALLICUS)

- jejich ŘP: ne právo obnoveného římského impéria

- právo rozumné, dokonalé

- ne panství imperia (ratione imperii), ale panství rozumu (imperio rationis)

- před legální pořádkem dávali přednost souvislému podání, vyplývajícímu z věcného třídění látky

- přispěli k rozvoji systematického právnického myšlení

- romanisté: Alciatus, Cujacius, Donnelus, Faber, Gothofredus, Bassasianus

=> předchůdci přirozenoprávní školy

- racionalistický přístup k ŘP

HUMANISMUS

- protiklad: MOS ITALICUS

- přístup: KRITICKO-HISTORICKÁ METODA

- snaha vrátit se k originálnímu ŘP

- proto kritizovali i justiniánský kodex

- dílo: Antitribonianus (16. stol.)

- spíše umělecké dílo, nepoužívalo se

- návrat k antickým památkám => vědecké poznání jejich smyslu

- neměl praktické využití

- úvahy o potřebanosti právníků ve společnosti

- především HUGENOTI => vyhnáni z Francie do Nizozemí

- vznikla HUMANISTICKÁ a ELEGANTNÍ JURISPRUDENCE

NIZOZEMÍ

- univerzita v Leydenu, 16. – 18. století