Otázky do testu

1. Mezery v právu !!VÍCEKRÁT!!

• neúplnost platného právního řádu, která je způsobena tím, že pro určité společenské vztahy neexistuje konkrétní normativní ustanovení

1. mezery v právu de lege ferenda - případy, kdy určitá právní otázka není právním řádem upravena, ač by podle toho, kdo o mezeře mluví upravena být měla

2. mezery v právu de lege lata - právní fikce, že mezery v právu de lege lata neexistují, protože pokud by existovaly, jednalo by se o nesmyslný konkrétní případ, který by nemohl být rozhodnut

• Soukromé právo – vše, co není zakázáno, je dovoleno

• Veřejné právo – je dovoleno jen to, co je přikázáno

• Pokud se objeví nějaká právní otázka, kterou právní řád neřeší, je nutné najít způsob jak rozhodnout – tím je použití analogie při aplikaci práva

Analogie = myšlenkový proces, kterým se vyplňují mezery v právu. Při aplikaci práva dochází k tomu, že na právem neupravený společenský vztah se použije jiné, avšak platné právní normy či obecně platného principu.

• Soud či jiný aplikační orgán nevytváří novou právní normu, ale na základě platného práva vytváří pravidlo pro daný případ.

Rozlišujeme

1. Analogia legis (analogie zákona) – na skutkovou podstatu zákonem neřešenou se aplikuje právní norma, která je obdobná (analogická) a se skutkovou podstatou co nejpodobnější.

2. Analogia juris (analogie práva) – jestliže není možné postupovat podle analogie zákona, lze výjimečně aplikovat právní zásady příslušného právního odvětví, případně dokonce obecné právní zásady, které obsahuje celý právní řád

• Analogie je nepřípustná tam, kde jsou skutkové podstaty v právní normě taxativně vypočítány. Naopak je přípustná tam, kde je uveden příkladný (demonstrativní) výčet

• Analogie je typická zejména pro občanské právo.

V trestním právu se nepřipouští!!! Platí princip nullum crimen sine lege (žádný trestný čin bez zákona), nulla poena sine lege (žádný trest bez zákona)

• o analogii mluvíme rovněž v souvislosti s interpretací práva a metodami výkladu – analogia legis a analogia iuris.

2. Struktura právních vztahů – byla otázka zvlášť na prvky a zvlášť na předpoklady; otázka na vyjmenování právních povinností

1) Předpoklady

• jedná se o podmínky, které musí být splněny, aby mohl právní vztah vzniknout

1. právní norma, která tento vztah upravuje (obligatorní předpoklad)

2. právní skutečnost, která způsobí vznik/změnu/zánik tohoto vztahu (fakultativní předpoklad)

2) Prvky – základní elementy

a) Subjekt (kdo?) – účastník právního vztahu

Fyzické osoby – přirozené osoby mající právní osobnost (dříve právní subjektivita; je to způsobilost nést práva a povinnosti, kterou máme od narození do smrti/prohlášení za mrtvého; také nastiturus = nenarozené dítě může mít také právní osobnost) a svéprávnost (dříve způsobilost k právním úkonům; je to způsobilost zakládat, měnit a rušit právní vztahy; je nabývána postupně – absolutní získáváme zletilostí)