Právní normy

• vymezení účelu právní úpravy

  • definiční – zákonodárce má zájem na tom, aby často se opakující společenské vztahy vymezil přesně, aby byla sjednána právní jistota, tyto vztahy jsou obvykle definovány v nadpisu

  • operativní - „normy o normách“, rozšiřují, zužují, stanovují přechodnou účinnost některých norem, retroakt. působení nebo přežívání účinnosti...uvedeno v závěrečných a zrušujících ustanoveních

  • deklaratorní – stanovují určité zásady a principy, které mají širší praktický dopad

  • zmocňující – dávají oprávnění státnímu orgánu k podrobnější právní úpravě

  • teritoriální – vymezují prostorovou působnost právních norem

  • autonomní – tvůrce práv a povinností je zároveň povinnostní subjekt, působí dovnitř subjektu

  • heteronomní – normotvůrce je odlišný od povinnostního subjektu, působí vně subjektu

    • dle tvůrce normy

• Neklasická struktura:

  • kolizní normy – používají se např. v rámci přibližování se právnímu řádu EU, předcházejí kolizi jednotlivých národních právních řádů, skládají se z:

    • rozsahu – popis jednotlivých právních situací

    • navázání – na základě hraničních ukazatelů odkazuje se na použití příslušného právního řádu

  • teleologické/cílové/finální normy - je zde stanoven pouze určitý cíl, nejsou v nich obsaženy práva a povinnosti, způsob dosažení cíle není normován; pokud cíle není dosaženo, měla by nastat sankce prostřednictvím normy s klasickou strukturou

  • technické normy – vyjádřen určitý technologický/technický postup; spíše deskriptivní povaha

14. Existence, platnost, účinnost právních norem + 15. Časová působnost

Časová působnost – platnost, účinnost právních norem

• Časová působnost (ČP) = vymezení času, v němž je norma účinná

• Čas (jako významná role z hlediska právního regulování) je právní normou kvalifikován jako právní skutečnost. Čas je důležitým faktorem i v oblasti realizace práva a působnosti práva. Právní norma platí v časově omezeném období. ČP je svázána s okamžiky vzniku a zániku PN v rámci normotvorného procesu.

• Forma existence práva = PNA

1. Důležitými momenty pro bytí PN jsou okamžiky schválení, platnosti (nabytí rozesláním do Sbírky zákonů nebo mezinárodních smluv – publikace, vyhlášení) a účinnosti.

   • Schválení = okamžik dokončení zákonodárné procedury (od zákonodárné iniciativy, projednání ve výborech až po přijetí příslušným množstvím poslanců); u podzákonných aktů tento okamžik nelze rozlišit

   • Platnost = okamžik normativní existence PP -> nabytí platnosti dnem vyhlášení ; den vyhlášení PP = den rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů – den uveden v záhlaví -> stávají se součást objektivního práva české republiky; platnost = existentnost -> z předpisu v dané době nemohou nikomu nastat práva a povinnosti

   • Účinnost = doba, od které je norma způsobilá vystupovat jako autoritativní = všeobecně závazný imperativ chování

     • Dle zákona: patnáctý den po vyhlášení, lze stanovit dřívější počátek kvůli obecnému naléhavému zájmu, nejdříve však dnem vyhlášení!