Retroaktivita

Platností se rozumí okamžik normativní existence předpisu.   Obvyklým nabytím 

1

platnosti je vyhlášením ve Sbírce zákonů. V okamžiku, kdy je právní norma pouze platná, 
není možné, aby z ní vyvstávaly právnímu subjektu povinnosti. 

1.1 Účinnost právních norem  
 

Účinnost právní normy představuje časově ohraničené období, kdy z existence 

normy mohou vyvstávat práva, povinnosti a při případném nedodržení i sankce.  
 

Mezi platností a účinností právní normy nacházíme více možností vztahu: 

A) datum nabytí platnosti právní normy je shodné s datem nabytí účinnosti 
B) datum nabytí platnosti právní normy není shodné s datem nabytí účinnosti 
   B1) datum nabytí účinnosti právní normy je jasně stanoveno  
   B2) datum nabytí účinnosti není výslovně stanoveno 
 

Obecně při jakékoli z výše zmíněných situací vycházíme z předpokladu, že každá 

právní norma působí časově do budoucnosti. Zpětné působení nazýváme retroaktivitou a 
ta je přípustná v pouze výjmečných situacích.  
 

Dobu trvající mezi datem platnosti a účinnosti, pokud nejsou totožné, nazýváme 

„legisvakanční lhůta”. Její funkcí je vytvoření prostoru pro přípravu na realizaci právní 
normy a dostatečné seznámení se s jejím obsahem. Pokud není stanovena účinnost 
pozdější, nabývají právní předpisy účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení.

2

Právní norma je pak účinná do doby jejího nahrazení, nebo zrušení. Má se za to, že 

nabytím učinnosti nového zákona dochází k pozbytí účinnosti zákona starého; Lex 
posterior derogat priori.  

 HARVÁNEK, Jaromír. Právní teorie. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013.