Retroaktivita

1

439 s. Právo. ISBN 978-80-7380-458-9

 § 3 odst. 3 zákona č.   309/1999 Sb., Zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, ve znění pozdějších 

2
předpisů

4

2. RETROAKTIVITA 

Retroaktivitou neboli zpětnou účinností právního předpisu se rozumí stav, kdy 

účinný zákon působí v čase do minulosti, tedy do doby před svým schválením a ovlivňuje 
právní vztahy vzniklé v této době. 
 

Jedná se o výjimku z běžného časového působení právních norem směrem do 

budoucnosti. Obecně je retroaktivita spíše nežádoucí, v některých případech i 
nepřípustná. Retroaktivním užitím právní norny, která by změnila, nebo zpochybňovala 
existenci určitých právních vztahů, je narušována právní jistota právních subjektů.  

2.2 Pravá a nepravá retroaktivita 
 

A) Pravá retroaktivita 
 

Jak již bylo výše zmíněno, v právu obecně platí, že nový zákon, poprípadě novela 

zákona, ruší zákon starší. K pravé retroaktivitě dochází pokud zákon pozdější neuznává 
účinky a právní skutečnosti vzniklé v době platnosti zákona staršího.  

B) Nepravá retroaktivita 
 

Existence právního vztahu je v takovémto případě posuzovaná dle starší právní 

normy, zatímco jeho obsah podle nové. Nová právní úprava tak může pozměňovat míru 
práv a povinností směrem do budoucna od data své účinnosti. Před tímto datem právní 
vztah podléhá staré právní upravě, kterou nová právní úprava nezpochybňuje.  
 

S tímto typem retroaktivity se běžně můžeme setkat častěji. Například pokud je 

dojednání pracovní smlouvy na dobu neurčitou, ve které se zaměstnavatel zavazuje 
zaměstnanci vyplácet minimální měsíční mzdu, podléhá tato smlouva Zákonu 262/2006 
Sb., Zákoník práce. Pokud dojde ke změně výše minimální mzdy v tomto právním 
předpisu, pak je automaticky měněna výše mzdy daného zaměstnance, přičemž se 
neplatí, že by byl vypočítán rozdíl za celkovou dobu existence této smlouvy a 
zaměstnavatel by byl nucen zaměstnanci rozdíl za uplynulé mzdy doplácet, nebo 
zaměstnanec vracet.