Teorie práva - připrava na zápočet

Typy aplikace

• objektivní - aplikaci provádí odlišný subjekt od subjektu povinnostního

  • autoritativní (aplikace v užším slova smyslu) – výsledkem je individuální práv. akt, který zobrazuje společenský zájem

  • neautoritativní – výsledkem je postulát, který nemá autoritativní moc a je provázen maximem výhod ve prospěch tomu, komu aplikace byla prováděna (např. když se obrátím na znalce práva)

• subjektivní

  • aplikaci provádí sám povinností subjekt

Stadia aplikačního procesu

1. zjištění skutkového stavu

• stát. orgán musí zjistit max. množství informací, které vypovídají o zjišťované i

• jaké jsou pr. skutečnosti rozhodné pro konkrétní případ

  • prokazatelné - prokazujeme skutečnost

  • předpokládané - prokazujeme předpoklad (domněnky, fikce), doměnky – vyvratitelné, nevyvratitelné

  • známé - neprokazujeme nic, všeobecně, úředně, z rozhodovací činnosti známé

• procesní pravidla - stanovují procesy, kterými je nutno se v rámci aplikace řídit

• Probíhá zde proces dokazování

  • zákl. množství, jak zjišťovat spol. realitu, jsou svědci

  • svědek musí být poučen o tom, že je povinen vypovídat pravdu a že je oprávněn odepřít svědeckou výpověď

  • svědectví může být bezprostřední nebo z druhé ruky

  • listiny

    • může být soukromá nebo veřejná

    • má různou váhu např. podle toho, jestli je ověřená notářem

  • možnost ohledání - místa, věci, osoby

  • prostřednictvím znaleckého posudku

    • jen ten, kdo je zapsán v seznamu znalců u krajského soudu

  • dále lze použít vše, co má vypovídací hodnotu např. nahrávky

  • získané informace se pak musí vyhodnotit – jedná se o tzv. hodnocení důkazů

  • hodnotí se každý důkaz zvlášť a pak dohromady

  • po hodnocení by mělo dojít ke zjištění objektivní (materiální) pravdy=co se skutečně stalo, zjištění formální pravdy - směnky, rozhodnutí ve věcech rejstříků

  • platí zásada In dubio pro reo - V pochybnosti ve prospěch věci (pachatele) – tato zásada neplatí v civilních věcech

  • všechny důkazy musí být hodnoceny v rámci tzv. volného hodnocení důkazů (neexistuje hierarchie důkazů) – soud vyhodnotí všechny skutkové podstaty

  • nemusí se dokazovat

    • předpisy (zásada Iura novit curia – Soud zná právo)

    • obecně známé skutečnosti – ty, kt. jsou známé z běžného života nebo ty, kt. jsou známy ex offo (z úřední činnosti příslušného stát. orgánu)

  • Důkazy můžeme dělit na

    • typické,

    • atypické

    • přímé (zadržení na místě činu)

    • nepřímé (otisky prstů na místě činu)

    • původní (svědek, který viděl průběh dopravní nehody)

    • odvozené (svědek slyšel jinou osobu vyprávět o dopravní nehodě)

    • Dále je možné důkazy dělit na usvědčující a ospravedlňující, zákonné a nezákonné…

  • civilní řízení – dominus litis – žalobce je pánem sporu, rozsudek pro zmeškání, rozsudek pro uznání

  • trestní řízení – zásada oficiality, zásada legality, in dubio pro reo, in dubio mitius