TP - Pražská scripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
toto rozlišování má jen velmi omezený praktický význam a vždy bylo nejasné (důvodem je neostrost pojmu , veřejný zájem' )
– přesto má toto rozdělení práva stále nemalý metodologický význam
soukromé a veřejné právo dnes hodně propojeno (smluvní princip i ve veřejném právu, kogentní normy v soukromém)
Teorie zdůvodňující rozdělení na právo veřejné a soukromé
Zájmová teorie
o
vychází z římskoprávní tradice, autorem je římský právník Ulpianus
o
soukromé právo se týká zájmů jednotlivých osob, veřejné právo se týká zájmů státu
o
soudobé právo tuto teorii neuznává, především z důvodu koncepce lidských práv a dělby moci – zpochybnění
Ulpiánovy ideje jednoznačné převahy zájmů státu nad zájmy jednotlivců
o
soudobý demokratický právní stát není všemocná osoba
Subordinační (mocenská teorie) teorie (teorie nadřazenosti a podřazenosti subjektů)
o
vznikla v 19. století v návaznosti na zájmovou teorii, obrací ale příčinu a důsledek
45
o
tam, kde jsou si subjekty rovny, se jedná o soukromé právo; tam kde je postavení subjektů nerovné, se jedná o
právo veřejné (jeden ze subjektů disponuje pravomocemi jednostranně vrchnostensky rozhodovat o právech a
povinnostech druhého, a to případně i proti jeho vůli)
Organická teorie
o
veřejnoprávní povahu mají ty právní vztahy a je regulující právní normy, v nichž jeden ze subjektů je orgán veřejné
moci, který na základě zákona a v jeho mezích rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob,
ostatní právní vztahy a právní normy mají soukromoprávní povahu
o
zjednodušeně o veřejné právo se jedná tehdy, když je jeden ze subjektů orgán veřejné moci, jsou-li oba subjekty
fyzické nebo právnické osoby, jedná se o právo soukromé