TP - Pražská scripta

Zdroj:str.61-62

Historický výklad 
O historickém výkladu obecně 

•

,  Co je předmět a co je cíl interpretace práva? Jesliže je předmět interpretace nějaký právní text (typicky text zákona), pak cíl
interpretace je jazykový význam tohoto textu 
◦

Přitom jazykový význam (sémantická hodnota) normativní věty je nějaká norma, tedy nějaké pravidlo chování; 

•

Ale i právní normu můžeme interpretovat – a v tom případě cíl interpretace je účel této normy  - ptáme se tedy jako funkci 
(účel, roli) má tato norma v příslušném právním institutu

•

Předmět interpretace ale může být i normativní právní akt – akt tvorby práva 

•

Zákonodárce – stanovil zákon za nějakých okolností a s nějakým regulačním záměrem, takže cíl interpretace je úmysl (vůle, 
záměr) zákonodárce 

•

Znamená to, že můžeme uvažovat o třech dvojicích – kde první člen je předmět interpretace a druhý člen je cíl interpretace =
1) text zákona → právní norma; 2) právní norma → účel právní normy; 3) normativní právní akt → úmysl zákonodárce 

•

Historický výklad se primárně neorientuje na text zákona, nýbrž na vůli zákonodárce. ( Jazykový a systematický 
výklad se snaží z textu zákona získat použitelnou právní normu)

•

Zákon → normativní právní akt (akt = lat.actus = čin); zákon je čin, projev vůle zákonodárce, obsahující obecně závazná 
pravidla chování. Kromě textu tak lze zkoumat i tuto vůli.

•

Při výkladu , aktů'' soukromých osob, tedy právních jednání je vůle dokonce prvořadá- viz.§555 a 556 NOZ, zejména pak z 
§556 odst.1: ,  Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, 
anebo musela-li o něm vědět . Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla