TP - Pražská scripta

▪

Vůli zákonodárce můžeme dobře odvozovat z výsledků hlasování o pozměňovacích návrzích ve třetím čtení – 
používá se především argument zamítnuté alternativy  - umožňuje nám zavrhnout tu výkladovou variantu 
platného zákonného ustanovení, k nímž směřoval jednoznačnější pozměňovací návrh, který však byl zamítnut 

(argument zamítnuté alternativy – lze použít i při odmítnutí pozměňovacích návrhů Senátu Poslaneckou 
sněmovnou – oslabuje fakt, že PS hlasuje o pozměňovacích návrzích Senátu en bloc – takže důvodem setrvání na 

sněmovní verzi návrhu zákona mohl být jiný pozměňovací návrh Senátu než ten, který se snažíme k interpretaci 

112

využít.

▪

O vůli zákonodárce nás dále mohou informovat různá vyjádření účastníků legislativního procesu

▪

Oficiálním místem tvorby vůle zákonodárce je schůze Poslanecké sněmovny (Senátu) – lze přihlédnout projevům 
pronesených tam; využít lze i veřejná vyjádření poslanců či senátorů pronesená jinde 

▪

Další zdroje: přípravné dokumenty vlády a ministerstev k vládním návrhům zákonů (k vládnímu návrhu zákona lze
dohledat věcný záměr, předkládací zprávu, vypořádání připomínek a případně též stanovisko Legislativní rady 
vlády)

▪

Nepřímou oporou úvah o úmyslu zákonodárce, může být zkoumání okolností přijetí zákona, tzv.occasio legis 

▪

Úmysl zákonodárce lze nepřímo dovozovat ze společenské situace, která bylo podnětem pro zákonodárcův zásah a 
jež byla zjištěna z historických dokumentů.

▪

Podobně tak lze činit z porovnání nové právní úpravy s tou předcházející, je-li zjevné, že nová právní úprava měla 
nahradit nevyhovující starou 

•

K historickému výkladu se velmi úzce váže rozlišování mezi subjektivní a objektivní výkladovou teorií – rozlišení zda se 
orientovat na odhalení významu, který s interpretovaným textem zákona spojoval jeho autor (subjektivní výkladový cíl) 
nebo na to, jaký objektivní význam má zákonný text pro jeho adresáta - ,  Je to tedy význam, o kterém můžeme předpokládat,