1_kapitola_CO_JE_PRAVNI_FILOZOFIE
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
1.KAPITOLA
CO JE PRÁVNÍ FILOZOFIE?
Co je filozofie a čím se vyznačuje filozofické myšlení?
Vznik právní filozofie.
Problémy s označením: právní filozofie, filozofie práva, jurisprudence.
Předmět právní filozofie.
Etapy vývoje právní filozofie.
Místo právní filozofie v systému právních věd.
Literatura:
ANZENBACHER, A. Úvod do filozofie. Praha: SPN, 1990; BRUGGER, W.; NEUMANN, U.; KIRSTE, S. Rechtsphilosophie im 21.Jahrhundert. Frankfurt: Suhrkamp, 2008; COLOTKA, P.; KÁČER,M.; BERDISOVÁ, L. Právná filozofia dvadsiateho storočia. Praha:Leges, 2016; KIRSTE, S. Einführung in die Rechtsphilosophie. Darmstadt: WBG, 2010; MACHALOVÁ, T. Tradice a perspektivy racionalistického právního myšlení. Brno: MU, 2004, s. 306-328.
1.1 Co je filozofie a čím se vyznačuje filozofické myšlení ?
Protože právní filozofie není jen součástí právní vědy, ale i částí filozofie, je nutné alespoň stručně věnovat pozornost vysvětlení otázky: „co je filozofie?“
Odkud pochází slovo „ filozofie“?
Proč právě Řecko?
Co znamená slovo „filozofie“?
Kdo jako první použil slovo filozofie?
Co je předmětem filozofie?
Jakou metodu má filozofie?
1.1.1 Filozofie a filozofování.
Existuje řada názorů na to, co je nebo není filozofie, co označuje či neoznačuje tento pojem. Tyto názory můžeme rozdělit do dvou velkých skupin.
Poznámka:
Německý filozof K. Jaspers (1883-1969) doslova uvádí: „Filozofie znamená být na cestě. Její otázky jsou podstatnější než její odpovědi a každá odpověď se stává novou otázkou.
JASPERS, Karl. Úvod do filozofie. Praha:OIKOYMENH, 1996, s.12.
1.1.2 Kdy a jak začíná filozofování?
a) Podle Platóna (427 př.n.l.– 347 př.n.l) a jeho žáka Aristotéla (384 př.n.l.-322 př.n.l. ) je zdrojem filozofického tázání údiv či úžas, který nás přivádí k tázání a hledání odpovědí na to, co nevíme - přivádí nás k poznání.1
b) Podle stoiků: „Původ filozofie je v uvědomění si vlastní slabosti a bezmoci“.
c) Podle francouzského filozofa René Descarta (1596-1650): zdrojem filozofování je pochybování. K odstranění pochybnosti a nalézání jistoty můžeme dospět jen kritickým tázáním. Jediné, o čem podle něj nelze pochybovat, je to, že myslím: „cogito ergo sum“.2
d) Později, ve 20. století za zdroj údivu a filozofování označuje německý filozof Karl Jaspers (1883-1969) mezní situace, ve kterých se nám vyjevuje naše ztroskotání a tím i možnost opětovného sebenalezení.3
Úkol č. 1
Jasper uvádí vůli k autentické komunikaci jako svorník všech tradičních zdrojů filozofování: údiv- pochybnost-ztracenost.
„ ...veškerá filozofie tíhne ke sdělení, vyslovení se, vyslyšení, a také tím, že její bytností je sama sdělitelnost, která je neoddělitelná od pravého bytí. Teprve v komunikaci se dosahuje cíle filozofie, v němž je konec konců založen smysl každého cíle: niterné osvojení bytí, prosvětlení lásky, dovršování klidu“.