1_kapitola_CO_JE_PRAVNI_FILOZOFIE
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
1.5 Etapy vývoje právní filozofie.
Vznik právní filozofie jako vědeckého učení o právu.
Koncem 18. a začátkem 19. století vznikla řada prací, které byly označené názvem právní filozofie. Např. jako vědu o přirozeném a pozitivním právu ji označil v roce 1798 ve své učebnici německý právní teoretik a historik Gustav Hugo (1764-1844).
Všem těmto pracím ale chyběla určitá obecnost a systematičnost, kterou nalezneme v pracích věnovaných právu u německých filozofů I. Kanta a G.F.W. Hegla. Právě oni jsou považováni za zakladatele filozofického učení o právu.
I.Kant: Učení o právu (Rechtslehre) tvoří první část práce Metafyzika mravů (1797).
„Souhrn zákonů, které umožňují zákonodárství, nazývá se učením o právu (Ius). Pokud je takové zákonodárství skutečné, tak je učením o pozitivním právu...“
„Jenom empirické učení o právu je (jako dřevěná hlava z Ezopovy bajky) hlavou, která může být pěkná, ale škoda!, že nemá žádný mozek“.
KANT, Immanuel. Einleitung in die Rechtslehre. In. Die Metaphysik der Sitten. Stuttgart: Reclam, 1990, s. 65, 66.
Je pravdou, že Kant ještě nemluví o právní filozofii, ale jenom o učení o právu. O učení mluví z tohoto důvodu, protože považuje právo za jev, který patří do světa praxe. Proto podle něj nemůže být předmětem filozofického poznání. Nicméně uznává, že poznání práva nemůže vycházet zcela z empirie a je nutné teoretické zobecnění empirických poznatků alespoň do podoby učení o právu. Jinak by to bylo učení, které připodobňuje k dřevěné (prázdné) hlavě z Ezopovy bajky, která je krásná, ale prázdná.
G.F.W.Hegel: Základy filozofie práva. (Grundlinien der Philosophie des Rechts, 1820).
„Předmětem filozofické vědy o právu je idea práva, pojem práva a jeho uskutečnění.“
„Půdou práva je vůbec duchovno a jeho bližší místo a východisko je vůle, která je svobodná, takže svoboda tvoří její substanci a určení a systém práva je říší uskutečnění svobody, světem ducha zrozeným z něho samého, jako druhá příroda.“
HEGEL, G.F.W. Základy filozofie práva. Praha: Academie, 1992, s. 35,43.
Hegel představuje právo jako formu normativity a racionality, která určuje povahu společenských vztahů. Účel práva proto již nevidí jen v uskutečnění svobody člověka, ale v uskutečnění svobodné společnosti, kterou podle něj ztělesňuje občanská společnost a stát. Hegelova filozofie práva je považována za završení vývoje přirozenoprávního myšlení. Právní filozofie se v dalším období poměrně dlouho nemohla této „nálepky“ zbavit.
Právní filozofie začátku 20. století.
Toto období bylo poznamenáno kritikou metafyzického (přirozeno-právního) přístupu k právu. Reakcí na tuto kritiku byl vznik právního pozitivismu a právní teorie jako snahy o vědecké poznání práva. Právní filozofie získává v právní teorii velkou konkurenci a její role v systému právních věd začíná být opomíjená. Důvodem je neschopnost právní filozofie nabídnout právním vědám adekvátní metodologická východiska. Pozitivisté obecně přisuzují filozofii jen úkol vytvářet syntézy výsledků speciálních věd. Právní filozofie od tohoto období doslova bojuje „o své místo na slunci“.