1_kapitola_CO_JE_PRAVNI_FILOZOFIE

H. Kelsen: Ryzí nauka právní. (Reine Rechtslehre, 1933)

§10. Ideologický charakter tradiční právní teorie, vůči níž se staví ryzí nauka právní, projevuje se obvykle definicí práva, jež jest ještě dnes pod vlivem konservativního přirozenoprávního směru, který (...) operoval s transcendentním pojmem práva. Tento pojem odpovídá úplně základnímu metafyzickému charakteru, jejž měla filozofie v údobí přirozenoprávních nauk; (...) Ruku v ruce s pokroky v empirických přírodních vědách a s kritickým rozřešením náboženské ideologie nastává i odklon tehdejší právní vědy od přirozeného práva k positivismu.“

KELSEN, Hans. Ryzí nauka právní. Metoda a základní pojmy. Brno-Praha: Orbis, 1933, s.15.

• Právní filozofie v poválečném období

Poválečná (německá) právní filozofie je označována jako renesance právní filozofie, resp. přirozeného práva. Toto úsilí je spojováno se jménem G. Radbrucha, který se pokouší o nalézání jakési „třetí cesty“ mezi právním pozitivismem a přirozeno-právním učením.

G. Radbruch, Pět minut právní filozofie (1945).

„Není pochyb o tom, že vedle spravedlnosti je cílem práva také obecný prospěch. Není pochyb o tom, že rovněž zákon jako takový, dokonce špatný má stále ještě jednu hodnotu-zabezpečit právo vůči nejistotě. Není pochyb o tom, že lidská nedokonalost neumožňuje vždy v zákoně harmonicky sjednotit všechny tři hodnoty práva: obecný prospěch, právní jistotu a spravedlnost, ... .“

RADBRUCH, Gustav. Pět minut právní filozofie. In: RADBRUCH, G. O napětí mezi účely práva. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 118.

Pro německou právní filozofii tohoto období je typická snaha po oživení právní filozofie odkazem na recepci klasických filozofických směrů: neo-kantianismus, neo-hegelianismus či fenomenologii (E. Husserl). Toto úsilí bylo ale považováno za skrytý pokus o oživení metafyziky cestou zdůvodňování hodnotového a morálního obsahu práva.

Doporučení k dalšímu studiu:

Celý text „Pět minut práva“ je zveřejněn v práci RADBRUCH, G. O napětí mezi účely práva. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s.116-120. (Překlad pořídil L. Hanuš.)

• Právní filozofie v období 70.- 80. let 20. století.

V tomto období můžeme rozlišit tři tendence:

První tendence usilovala o kritickou reflexi klasického právního pozitivismu s cílem překonat jeho slabiny. Inspirativní východisko k tomuto kroku nabízela filozofie jazyka. Příkladem může sloužit Hartova analytická jurisprudence. Další směry a přístupy ve filozofii jazyka (jako např. hermeneutika či pragmatika jazyka) se následně staly zdrojem nalézání různých alternativ k právnímu pozitivismu, tzv. ne-pozitivistického pojetí pozitivního práva. Příkladem může sloužit Dworkinovo pojetí práva, který vychází z teorie interpretace či Alexyho snaha o vytvoření konceptu práva na základě teorie argumentace, atd.