Vypracované otázky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
49. Státní občanství. Pojem a obsah státního občanství
státní občané jsou jedním z pojmových znaků moderního státu (pojem vzniká až v epoše buržoasních revolucí – 18.století)
předchůdcem byla úprava občanství ve starověkém Římě (212. Constitutio Antoniniana) – občanem může být pouze svobodný člověk, který přísluší k některé z městských obcí
Definice státního občanství
je to časově trvalý, místně neomezený právní vztah fyzické osoby a státu, který je proti vůli fyzické osoby zpravidla nezrušitelný, na jehož základě vznikají jeho subjektům vzájemné práva a povinnosti
→ práva občanů: ochrana ze strany státu na jeho území i mimo něj,
pobyt na území státu, účast na správě veřejných záležitostí
→ povinnosti občana: věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon
určitých funkcí, dodržování právních předpisů státu i mimo jeho
území
Pojem občanství
v 19.století nahrazuje pojem poddanství (podřízenost panovníkovi)
pojem občan měl vyjádřit aktivní stránku vztahu jedince a státu, možnost jedince podílet se aktivně na správě veřejných záležitostí
s tímto pojmem byla spjata i občanská práva
právní vztah: státní občanství je odvozeno od společenské smlouvy, vymezuje práva a povinnosti jedince a státu; hlavně Francie, Španělsko, Švýcarsko
právní stav: občanství je právním statusem jedince, ze kterého plynou určitá práva a povinnosti (není důležité která, protože se mohou měnit); hlavně USA, SRN, Itálie
občanem se může stát jen fyzická osoba a občany může mít pouze stát
příslušnost: zahrnuje i příslušnost právnických osob k určitému státu, popř.i lodí, letadel (zde se častěji mluví o přináležitosti); požívá se často v mezinárodním právu, kde příslušník se rozumí fyzická osoba, která je státním občanem smluvního státu nebo právnická osoba, která má území takového státu sídlo
Obsah státního občanství
obsah vztahu státního občanství, který vzniká mezi fyzickou osobou a státem, je podmíněn celou řadou faktorů; jsou to zejména determinanty časové, ekonomické (hospodářská situace státu), ideologické (revoluční, třídní, rasové přístupy ke státnímu občanství), demografické aj.
tento vztah vyjadřuje trvalou příslušnost osoby ke státu, kterou nelze libovolně měnit, je prostorově neomezen (zůstává, i pokud jedinec opustí území státu)
pro stát a fyzickou osobu plynou z tohoto vztahu určitá práva a povinnosti (v jednotlivých státech mohou být odlišné)
konkrétní obsah je určen zákonodárstvím jednotlivých svrchovaných států
někdy ale může osoba mít i více občanství (bipolitismus), proto se státy snaží řešit problémy s tím spojené cestou dvoustranných a vícestranných smluv
50. Způsoby nabývání státního občanství
Nabývání státního občanství