VYPRACOVANÉ OTÁZKY

Základní pojmy

• pojem základní práva a svobody v podstatě zastřešuje základní lidská práva, politická práva atd.; terminologie ústav není jednotná

• tyto vztahy jsou často také upraveny mezinárodními smlouvami (např. Všeobecná deklarace lidských práv OSN z roku 1948, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod)

• právo - někdo má určitým způsobem jednat, vybírat si obsah a formy svého jednání nebo nejednat

→ spojeno s možností jednání a uplatňování nároků vůči státní moci (status activus, status positivus)

• svobody – jednotlivcům něco zaručuje, garantuje jako nedotknutelné a hodné ochrany; zaručují prostory, do kterých nebude veřejná moc vstupovat

→ spojeno se zaručením prostorů, kam nebude veřejná moc zasahovat (status negativus)

• mezi těmito pojmy ale není právní rozdíl, často jsou v literatuře zaměňovány a používá se jen pojem základní práva

Možnost státní moci odejmout základní práva

- tuto možnost musí umožňovat právní řád

- např. čl. 18 Základního zákona SRN stanoví, že kdo zneužívá svobody projevu mínění, svobodu učení, svobodu shromažďování atd. pozbývá těchto základních práv

- v mezinárodním právu ale existují úmluvy, které odejmutí v některých případech zakazují

Právní zakotvení

Objektivní právo

• stanovena je např. povinnost zákonodárce upravit určitou oblast postavení jedince

• z objektivního zakotvení ještě pro jednotlivce neplyne možnost se takového základního práva dovolat

• tuto povahu mají některé vnitrostátní úpravní předpisy, ale ve značné míry i mezinárodní smlouvy (často stanoví

jen závazek státu, aby podnikl nějaké opatření, něco upravil, poskytl nějaká plnění atd.)

Subjektivní právo

• pro nositele či jedince vyplývají nároky na jeho uplatnění stanoveným právním postupem

• základní práva jsou ale nezadatelná a nezcizitelná, nelze se jich zříci či převést je na jinou osobu, tudíž nejsou

pravými subjektivními právy

• např. člověk, který páchá neustále trestné činy, nemůže žádat po státu trest smrti, protože stát jako adresát práva

na život mu v tom nemůže vyhovět, pokud jí to právní řád neumožní

66. Historické kořeny základních práv a svobod

- myšlenka základních práv a svobod má dlouhou historii a vzniká zejména tam, kde jsou hromadně potlačovány - jinou představu mohl mít otrok, jinou nevolník, mučený vězeň, jinou proletář či vězeň v koncentračním táboře

Starověké Řecko

- první historické kořeny některých z těchto práv a svobod → uvědomování si významu jedince, individuality, vlastností a ctností

- zejména šlo o hledání co nejvýhodnějších forem vlády, či moudrých vládců => znali formální rovnost občanů, právo hovořit rovnoprávně na sněmu, volitelnost úřadů, existenci opozice, veřejnou kritiku atd.

Stoikové

- řečtí (Zénon, Kleanthés) nebo římští (Seneca, Marcus Aurelius) nevytvořili koncepci základních práv, ale uvažovali o vrozených právech (i povinnostech), protože všichni lidé jsou součástí jednoho světa a mají stejný rozum