České právo do r. 1620.

Vláda Maxmiliána

• Za své vlády se snažil o co největší posílení své prestiže -> využití tisku.

• Snaha sjednotit zákonodárství a zkrotit ambice knížat.

• Ke změně využíval dvorní instituce, které odváděly daně.

• Sněm ve Wormsu – 1495

• Rozhodlo se, že moc přejde do rukou říšské rady

• Komorní soud měl být oddělen od dvora a měl mít pevné místo

• Od všech obyvatel měla být vybírána daň pod názvem „pevný krejcar“

Výsledek

• Říše se stala životaschopnou, ale byla oslabena po vnější stránce, jelikož nefungovala jako jednotný stát.

Trůnní právo

= souhrn právních zásad, na jejichž základě se přenáší panovnická moc a hodnost z jedné osoby na osobu druhou.

Vysoce obecná a flexibilní pravidla chování.

Nástupnický řád = soubor pravidel určujících pořadí, podle něhož je z okruhu osob oprávněných k nástupnictví povoláván jeden kandidát k převzetí vlády po svém předchůdci.

U nás do r. 1306 zásadně legitimní mužští potomci Přemyslovců v otcovské linii.

Elementy:

• Dědičnost

  • Seniorát -> nejstarší v rodě

  • Primogenitura -> nejstarší syn

• Volitelnost/Aklamace

Zlatá bula sicilská 1212

• O mechanismu přemyslovské trůnní posloupnosti vypovídá jen pramálo konkrétního.

• Precizovala podmínky integrace nově nastoleného českého království do říše.

Zlatá bula ulmská 1216

• 1. Uznání Václavovy domácí volby.

• 2. Udělení dědičné královské hodnosti Václavovi.

• 3. Zvolený Přemyslův syn je jeho prvorozencem.

• První bod se nijak nevymyká z tradic česko-říšských vztahů, pouze konstatuje, že předáním symbolů moci (= regálií) bere hlava říše na vědomích v Čechách provedenou elekci.

• Že byl Václav prvorozencem Přemysla Otakara I., netvrdí žádný ze soudobých českých pramenů.

• Přiznává Friedrichovi II. právo propůjčovat královskou hodnost domácímu zvolenci, ačkoliv tato byla již roku 1212 natrvalo přiznána jak Přemyslovi, tak i jeho následovníkům na českém trůně.

Lucemburská doba

Pražský sněm 1341 -> listina o dědičnosti v lucemburském rodě; primogenitura?

1348 konfirmace Karla IV. a upřesnění Zlaté buly sicilské -> svobodná volba při neexistenci potomků lucemburské dynastie obojího pohlaví, dědičnost pravidlem, volba výjimkou.

Od 60. let 14. století -> čes. – rak. dědické smlouvy (nutnost přijetí stavy a korunovace)

1421 čáslavský sněm -> sesazení Zikmunda.

Jagellonská doba

1458 zvolen Jiří z Poděbrad bez ohledu na dědické nároky -> zrušení česko-rakouských dědických smluv.

1469 zvolen Vladislav Jagellonský na popud Jiřího za nástupce.

1471 opakovaná volba Vladislava po smrti Jiřího.

Rozkolísaná terminologie: dědičný x volený x přijatý král

Smlouva se zemskou reprezentací (kapitulace, reverzy).

Uznání nástupnického zákona Karla IV. (1348) pro další vládnoucí dynastie.

1510 sněmovní usnesení o dědických právech Anny Jagellonské.