Otázky zápočet
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
– zřízení soudů, kt. měly tyto TČ řešit, žalobu podával veřejný žalobce jmenovaný min. sprav. z okruhu st. zástupců, jednání byla ústní a veřejná, proti rozsudkům nebylo opravných prostředků, trest smrti vykonán do 2 h
dekret č. 17/1945 sb. o národním soudu – v případě zvlášť vyjmenovaných osob, fce tzv. čestného soudu. Souzení lidí, kteří se nedopustily trestného činu, ale nechovaly od 2. rep.,tak jak se slušelo a patřilo. Soud se skládal ze sedmičlenného senátu – soudce a šestí laiků. Sídlil v Praze.
Sankcí byla ztráta volebního práva, práva svolávat veřejná shromáždění a účastnit se jich, angažovat se v politických spolcích a organizacích atd., zneužíváno ze strany KSČ (volby 1946)
dekret č. 138/1945 sb. – Malý retribuční dekret – trestání provinění proti cti, nepřístojné chování – 1 rok vězení, peněžitá pokuta,
Retribucí bylo postiženo na 33 tisíc osob. Zhruba 50% tvořili Němci, 15% Maďaři, zbytek Češi a Slováci. K trestu smrti bylo odsouzeno 713 osob, 741 osob bylo odsouzeno k doživotnímu žaláři. K dočasnému trestu bylo odsouzeno 19 888 osob, průměrná doba trestu přesahovala 10 let.
-
4. Která ústava označovala Československo za lidově demokratickou republiku?
– myslím, že ústava 9. května
5. Společné orgány po vzniku Rakouska-Uherska
– spojena jen osobou panovníka na základě pragmatické sankce, společné zah. věci, armáda, finance tzn. společné min. zah., min. války, říšské min. fin. + min. předseda Rak. a min. předseda Uherska popř. další min. obou polovin říše = Ministerská rada pro spol. záležitosti
*
Sada 6
Trestní právo za 1. rep (předpisy, instituce, "představitele" apod.)
– stále platil rakouský trestní zákoník z roku 1852 (vypuštěny ty pasáže, které odporovaly republikánskému zřízení)
– úprava trestního práva se prakticky zastavila, jedinou výraznější činností v této oblasti byly práce na novém trestním kodexu v souvislosti s chystanou unifikací práva. K jeho vydání však nikdy nedošlo.
– zákon proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních (309/1921 Sb z. a n.), který měl chránit shromažďovací a osobní svobodu občanů.
zákon na ochranu republiky (50/1923 Sb.) – nejvýznamnější trestněprávní předpisem z dob první republiky, byl vydaný po atentátu na ministra financí Aloise Rašína. Zaplňoval mezeru v právním řádu, který zatím postrádal ustanovení o ochraně čsl. státu a jeho ústavních představitelů
Zákon byl rozdělen na čtyři hlavy: Úklady o republiku, Poškozování republiky a útoky na ústavní činitele, Ohrožování míru v republice a vojenské bezpečnosti její a Závěrečná ustanovení.
§ 7 Tresty za některé útoky na život ústavních činitelů
Pokus zločinu vraždy, zločin úmyslného zabití člověka i pokus tohoto zločinu trestá se těžkým žalářem doživotním, byl-li spáchán na presidentu republiky nebo na jeho náměstku.