Výpisky z Kabrhela

úřední jazyk němčina, nadřazena češtině 
soukromá práva téměř nedotčena 

 
15.  Ústřední  orgány  habsburského  soustátí  a  správa  zemská,  krajská,  městská  a 
poddaných v období feudálního absolutismu 

po  Bílé  hoře  snaha  o  omezení  stavů  a  centralizace  moci  →  formování  rozsáhlého 

byrokratického  aparátu,  v  čele  vídeňské  úřady,  společné  orgány  zemí  Koruny  české  byly 
zrušeny nebo byly začleněny do systému rakouských úřadů → celý systém se však velmi 
často měnil (zejm. v průběhu 18. století) 

Panovník 

na vrcholu pyramidy, vládl téměř neomezeně, byl nedotknutelný, nesesaditelný a nikomu 

se nezodpovídal 

státní záležitosti (vnitřní i zahraniční politika) řízena jím prostřednictvím byrokratického 

aparátu (místo stavovských úředníků) 

panovnické  tituly  všech  zemí  (včetně  českého  královského  titulu)  monarchie  se  od 

Pragmatické  sankce  (1713)  dědí  v  habsburském  rodě  (ačkoliv  za  Marie  Terezie 
zpochybněno → slezské války) 

faktické  postavení  panovníka  se  měnilo  →  někteří  pod  vlivem  svých  úředníků  (např. 

Metternich, Kolovrat) 

Veřejná správa 

po nástupu Ferdinanda I. vytvoření tří ústředních správních orgánů habsburského soustátí 

→ tajná rada, dvorská komora, dvorská vojenská rada 

Tajná rada 

měla být všeobecným poradním orgánem panovníka, bez rozhodovací pravomoci 
zpočátku počet členů malý, zasedání mohl předsedat panovník, častěji však předsedal 

nejdříve  dvorský  kancléř,  později  dvorský  hofmistr  (po  r.  1538),  vedle  něj  byli 
členy dvorský maršálek a dvorský kancléř, většinou Němci a šlechtici, občas učení 
právníci