Výpisky z Kabrhela

staročechy  =  Národní  strana  →  konzervativní  politika,  opírali  se  o  bohaté  vrstvy, 

inteligenci a duchovenstvo, reprezentanty Palacký a Rieger 

mladočechy = Národní strana svobodomyslná → liberální program, opírali se o chudší 

vrstvy  a  podnikatele,  reprezentanty  Julius  a  Eduard  Grégrové,  Karel  Sladkovský, 
později se prosadil Karel Kramář 

mladočeši  r.  1874  ukončují  politiku  pasivní  resistence  a  opět  zasedají  v  Říšské  radě,  od  r. 

1878 se přidávají i staročeši 

za  vlády  Eduarda  Taafeho  tzv.  drobečková  politika  →  Taafe  za  cenu  drobných  ústupků 

prosazoval,  co  potřeboval  →  některé  cíle  českých  politiků  prosazeny,  např.  Stremayrova 
jazyková nařízení (komunikace během řízení musí být vedena v jazyce, v jakém je žádost 
podána - posílení češtiny), rozdělení pražské univerzity na českou a německou 

r.  1890  punktace  →    koncept  rozdělení  českých  zemí  na  německou  a  českou  část  dle 

národnostních kritérií, sjednány mezi staročechy a německými stranami → mladočeši proti 
nim → zalíbení veřejnosti a ve volbách r. 1891 získali převahu 

90.  léta  vznik  nových  politických  stran  →  agrární  strana  (A.  Švehla),  katolická  strana, 

realistická strana (T. G. Masaryk), národní strana sociální (V. Klofáč) 

 
32. Vývoj státoprávních představ o budoucím státním uspořádání v době 1. světové 
války 

po  atentátu  na  Františka  Ferdinanda  d'Este  rozpad  všech  politických  programů  a  koncepcí,