Shrnutí

typizace – unilaterat/bilaterata

- inter vivos / mortis causa

- abstraktní/ kauzální – důležitost kauzy

- fromální/ neformální – důležitos formy

-onerozní/lukrativní – placené?

- zvazovací/ zcizovací, osobní/majetková

1. Negotium obsah

- několik částí právního jednání, některé nezbytné, některé možné

- náležitosti: možný obsah, ne – contra legem, contra bonos mores, určité, ocenitelné v penězích, neobcházet zákon

essentale negotii – podstatné části, bez nich nelze

naturali negotii – rozumí se sami sebou, jsou přirozenou součástí daného jednání

accidentalia negotii – mohou a nemusí být součástí ( condicio, modus, dies)

1. Condicio

=podmínka, vedlejší ustanovení, které stanovuje závislost účinků negotia na budoucí události

- týkají se jen naturalii negotii, jsou to accidentalia negotii

podmínka není – nutné části, jisté události, nutnost, nemožné, nemravné, nedovolené

druhy podmínek: - nezavzují, na vůli člověka

– suspenzivní (odkládací – účinky až po splnění), rezolutivní (účinky ihned, splněním podmínky zaniknou = rozvazovací)

- potestativní, kauzální, smíšené (závislost na náhodě)

- affirmativní, negativní ( konat/ nekonat), condicio existit/deficit – splněna/nesplněna

jednání bezpodmínečná – mancipace, iniurecesse, tutori datio, adice dědictví, prominutí dluhu

1. Modus

= účelové určení, jen u lukrativních jednání, je to accidentalia negotii

- neodkládá účinky, ale zavazuje!!!

modus qualificatus – ve prospěch 3. osoby nebo dárce, modus simplex – jen rada, prospěch obdarovaného

1. Dies a tempus

Dies = právní účinky jednání na událost v budoucnosti, Nastanou/skončí v termínu

- dies certus an, certus quando/ dies certus an, incertus quando/ dies incertus an, certus quando/ dies incertus an, incertus quando

Tempus - plynutí času, kalendář, důležité pro lhůty (užití žalob, usucapio, longi temporis)

dva druhy času: tempus continuum – plynulý, souvislý, tempus utile – užitečný čas, dny, kdy něco mohlo nastat

1. Náležitosti právního jednání v ŘP

- způsobilost k právnímu jednání

- projev vůle v zákonem určené formě (výslovně, konkludentně, mlčením)

- přípustný obsah (možný, de bonos mores, de lege, neobcházet zákon, určitý, ocenitelný)

neplatnost – absolutní, nedodržení formy, nezpůsobilost stran

naříkatelnost – někdo má právo si stěžovat, pokud tak neučiní, je jednání platné

1. Projev vůle v římském právu – formy a vady

formy – výslovně, konkludentně-mlčky, mlčením (pokud má mluvit a nemluví=souhlas)

formální projevy vůle – svědci, formulky, před shromážděním – jinak neplatnost

- ius honorarii se snaží odbourávat šroubované jednání, ne úplně

neformální projevy vůle – jen konsensuální kontrakty

vady vůle a projevu – dissensus (jasný nesouhlas, nepozornost, omyl v obsahu)