Zkouška vypracované ústní otázky 2015

• lukrativní právní jednání (dar, odkaz, ustanovení dědicem, manumisse) – dárce může obdařenému uložit, aby něco vykonal (věnoval peníze nadaci, postavil zůstaviteli náhrobek, propustil otroka)

x suspenzivní podmínka – třeba nejdříve něco vykonat, aby se podmínka splnila

x lhůta počínací – účinky se odkládají až k datu po určitém výkonu

• účinky okamžitě – je závazný, nemá odkládací účinky x podmínka odkládá a nezavazuje

• závazný jen pokud je to modus qualificatus – účelové určení sledující zájem dárce, třetích osob nebo veřejný

• zájem obdarovaného = modus simplex – nezávazný –> dobrá rada

• splnění může dárce vymáhat zvláštní žalobou, může i odvolat dar

35. Formy projevu vůle, vady vůle v římském právu

Dare, facere, praestare. Dát, konat, poskytovat.

• aby měla vůle člověka právní význam, musí být projevena (jinak jen náboženské přesvědčení – forum internum – kanonické právo)

Formy projevu vůle:

• vůle projevována přímo a výslovně (nominatim, verbis expressis) -> jednající dává najevo vůli urč. obsahu bez postranních ohledů (slovy, kývnutím, podpisem)

• vůle projevená nepřímo, mlčky = konkludentním jednáním (facta concludentia) – z jednání člověka nesmlouvavě vyplývá, že jeho jednání je projevem určité vůle, stanoviska101

• mlčení je sporné – „kdo mlčí, souhlasí“ až od středověku – není pravidlem římského práva – to je formulováno: kdo mlčí, jistě se nepřiznává, ale ani nezapírá -> mlčení znamená souhlas pouze v situaci, kdy je třeba projevit odchylnou vůli -> kdo mlčí, souhlasí tam, kde promluvit mohl a měl

  • formální – nutno dodržet zákonem nebo obyčejem stanovenou formu – sankcí neplatnost úkonu

  • bezforemné, volné – jakékoli projevení vůle

• díky hospodářskému rozvoji a činnosti praetora postupné odbourávání formalismů

Vady vůle a projevu:

• je nezbytné, aby byla vůle projevena řádným způsobem – shoda mezi vůlí a jejím projevem, u obou smluvních stran (jinak dissensus – rozpor)

• je-li rozpor mezi vůlí a projevem -> právní jednání je neplatné

• účinnost právního jednání se posuzuje podle osoby, která projev učinila, ne podle kontrahenta, jemuž byl projev určen – ani když jednal v důvěře, že projev druhé strany byl bezvadný x ius civile – striktní formalismus – platí, to co je vysloveno, na úmysl stran se ohled nebere

• situace při nesouladu vůle a projevu:

1. prohlášení žertem, na divadle, demonstrandi causa (uvedení příkladu pro vysvětlení) – zřejmý nesouhlas

2. nepozornost jednajícího – přeřeknutí, přehlédnutí v dokumentu – na nesoulad se odvolávat nemůže – sám ho zavinil

3. strana projeví, co chtěla x připisuje tomu jiný význam, než jaký projev objektivně má – omyl nepravý (neplatnost jednání je podmíněna nedostatkem vůle jednajícího, ne mylnou představou o skutečném stavu věci )