Zkouška vypracované ústní otázky 2015

další změny:

• litiskontestace se přenáší na okamžik, kdy strany před soudem skončí svá podání

• předvolání na soud (in ius vocatio) – žalobce podá písemně žalobu soudu – soud ji žalovanému doručí s určením termínu jednání

• nepřítomnost strany při jednání není důvodem k odsouzení – kontumační řízení může pro nepřítomného skončit pozitivně

• pluspetice nevede ke ztrátě procesu – žalovaný odsuzován na příslušné minus – žalobce mu musí hradit zvýšené soudní výlohy

30. Postavení praetora v procesu (aequitas, ius honorarium)

Quod metus causa gestum erit ratum non habebo. Co bude provedeno ze strachu, neschválím (neuznám za platné).

Coactus voluit tamen voluit. Chtěl donucen, ale přece jen chtěl

V Římě platilo, že právo a zákon se opožďovaly za hospodářským a společenským vývojem -> nároky vzniklé se jevily jako spravedlivé, ale neměly oporu v zákonech.

• praetor jednal samostatně z moci svého impéria = nejvyšší rozkazovací a zakazovací pravomoc (hrozba žaloby z intercese - zneužívání moci).

• Praetor zůstával ve městě (konsulové byli často mimo město-účastnili se vojenských tažení), pečoval o správu, veřejné a soukromé soudnictví, řídil vnitřní správu Říma.

• povoloval soudní řízení a pokud nebyla žaloba, mohl ji sám vytvořit.

• Při posuzování těchto případů byl veden tzv. aequitas-smysl pro vyšší spravedlnost a prosazování obecného prospěchu.

Edikt = vyhláška, kterou vydával praetor při nástupu do svého úřadu.

• zavazoval pouze praetora, který jej publikoval, ale bylo samozřejmé, že všechno, co se osvědčilo jednomu praetorovi, přejímal i praetor nastupující.

• každý rok se hromadila v ediktu masa práv, která dostala název ius praetorium(ius honorarium) = normy soukromého práva vzniklé ze soudní praxe a ediktální činnosti praetorů.

Ius gentium = právo národů všem lidem(národům) společné.

• Vznik právotvorné činnosti cizineckého praetora (od roku 242 př.n.l.), jehož úkolem bylo upravovat vztahy mezi cizinci navzájem a cizinci a Římany.

• Poskytoval právní ochranu při obchodních stycích Římanů s cizinci na půdě Říma.

• Cizinci nebyli chráněni pomocí ius civile, protože to se vztahovalo jen na římské občany (praetor urbanus), a tak měli své právo.

• nejprve začali být chráněni individuálně udělovanými výsadami(edikty praetora peregrina a praetora provincií), později už i obecně.

31. Mimořádné prostředky magistrátské

In dubio pro reo. V pochybnosti (je třeba rozhodnout) ku prospěchu obžalovaného

Ei incubit probatio qui dixit non qui negat. Břemeno důkazů leží na tom, kdo něco tvrdí, ne na tom, kdo něco popírá

praetorské stipulace = formální sliby závazné podle ius civile - závazky vznikající slovy

• Praetor přiměl určité osoby, aby se stipulací zavázaly k (ne)činnosti. Formule slibů se vyhlašovaly v ediktu a měly různé podoby.