Zkouška vypracované ústní otázky 2015

29. Druhy římského civilního procesu (stadium in iure, apud iudicem)

Interest rei publicae ne sua re quis male utatur. Stát má zájem na tom, aby lidé nezneužívali svůj majetek.

• než vznikl civilní proces a římská organizace soudů, existovala tzv. svémoc -> do omezení svémoci pomocí Lex Duodecim Tabularum si právo každý vynucoval po svém= soukromé řešení sporu.

• soudy projednávaly pouze případy, které tam někdo dal=akuzační princip=soudní řízení z iniciativy soukromé osoby -> nikoho z úřední povinnosti (ex offo) nechránily=neexistoval inkviziční princip=iniciativa ke stíhání pachatele vychází ze státu (typický pro trestní právo)

• Nositeli jurisdikce(soudní pravomoci) byli:

  • král,

  • konzulové,

  • praetor(od roku 242 př.n.l. praetor městský=praetor urbanus a praetor cizinecký=praetor peregrinus)

  • aedilové

  • V provinciích měli soudní pravomoc místodržící=praefekti.

  • Za císařství měl nejvyšší soudní pravomoc císař

Soudní řízení má 2 stadia:

in iure=před soudním úředníkem=před praetorem

• zvážení, zda nárok žalobce je legální

• Stranám sporu byl nabídnut seznam jmen soudců a jeden měl být vybrán

• Pokud se strany na něm nedohodly, byl jim přidělen

apud iudicem=před soudcem

• Strany dokazují pravdivost svých výpovědí

• Soudci byli soukromí - nebyl to veřejný subjekt, ale soukromá osoba zmocněná státem. Iudex aequitatem semper spectare debet=Soudce musí mít stále na zřeteli spravedlnost.

Vývojová stádia soudního řízení

• nejstarší forma soudního řízení

• přísně formální

• žalobce musí přednášet svůj nárok doslovnou citací zákona – „lege agere“ = žalovat slovy zákona -> legisakce

• soudní magistratus – minister legum (sluha zákonů)

• pouze za primitivních agrárních poměrů – poté odstraněno (překážka rychlého rozhodování vyhovujícího rozvíjející se společnosti)

• 2. stol př. n. l. – Aebutiův zákon – aplikace nových právních forem – postupné vytlačení legiskace

• vznik v soudní praxi cizineckého praetora

• volnější a pružnější

• přítomnost cizinců vylučuje použití národních legisakčních forem

• 2 stádia:

  • in iure – iudicium

  • soudí rekuperátoři – lidoví soudci

• prétor – volnější postavení – ze své povahy určoval, jaké právo se bude aplikovat a jak se ve druhém stádiu bude postupovat -> soudci druhého stádia se dostávají do závislosti na prétorovi – stoupá význam prétorské instrukce soudci

• instrukce – vypracována prétorem na základě výpovědi sporových stran v prvém stádiu, obsahuje stručné vylíčení skutkového základu a zhodnocení uvedených faktů z právního hlediska -> soudcům druhého stádia předkládána v písemné podobě – „formula“ „concepta verba“ (= slovní shrnutí), na konci příkaz k odsouzení nebo osvobození obžalovaného – podle toho, zda faktické údaje převzaté z výpovědi stran, odpovídají nebo neodpovídají pravdě