Zkouška vypracované ústní otázky 2015

k odmítnutí dědictví se stačí nechovat jako dědic x praetorské právo – možnost pozůstalostních věřitelů otázat se formálně povolaného, zda je dědicem – lhůta na rozmyšlenou – deliberační lhůta – pokud uplyne a nenastoupí dědictví, má se za to, že dědit odmítl

• praetorská magistrátská praxe začíná překrývat civilní dědickou posloupnost i v otázce přijetí dědictví -> žádost o udělení držby se posuzuje jako neformální dědická adice podle civilního práva

• praetorská praxe při udílení držby pozůstalosti ruší rozdíl mezi domácími a nutnými dědici a dobrovolnými

Právní ochrana dědice

• dědická žaloba – hereditatis petitio – proti každému, kdo dědici zadržoval pozůstalost nebo držel jednotlivé pozůstalostní věci

• žalobce = civilní dědic vindikující pozůstalost jako celek/jednotlivé věci do ní náležející

• pasivně legitimovaný jen držitel, který o sobě tvrdí, že je dědic a nemůže uvést jiný důvod držby (např. dar zůstavitele)

• věcná žaloba -> nesměřuje bezprostředně proti osobě žalovaného -> žalovaný nemusí odpovídat ani se účastnit soudu, pokud pozůstalost žalobci vydá

• pokud jednat a vydat odmítá -> zvláštní interdikt Quem hereditatem – odjímá žalovanému držbu pozůstalosti

Praetorské právo:

• praetorský interdikt Quorum bonorum – na vydání pozůstalostních věcí, účinný i proti civilnímu dědici – ten však může uplatnit svou civilní žalobu (šance na úspěch jen tehdy, je-li držba udělená praetorskému dědici věcně nepodložená)

27. Posloupnost proti testamentu, ležící pozůstalost, beneficium separationis a inventarii.

Culpa lata dolo comparabitur. Na hrubou nedbalos se hledí jako na zlý úmysl.

• posloupnost některých intestátních dědiců nastávající i přesto, že zůstavitel sepsal testament

• formální práva nepominutelných dědiců = zásada požadující, aby zůstavitel určité osoby v testamentu nepominul ->! musí je jmenovat! – jako dědice, nebo jen k nepatrnému podílu, nebo je vydědit bez zdůvodnění

• dědicové vlastní a nutní (heredes sui et necessarii), zvláště významné postavení syna (filius familias)90 – musí být vyděděn výslovně pro svou osobu x ostatní mohou být vyděděni všeobecným prohlášením

• jinak nastává posloupnost proti testamentu a nepominutelní dědicové dědí spolu s testamentárním dědicem:

  • testamentární dědic má stejné postavení jako nepominutelný (je vlastním a nutným dědicem zůstavitele) -> stejný díl jako testamentární

  • testamentární dědic někdo jiný (extraneus) – pominutí dědicové dostávají dohromady polovinu dědictví

otázka postuma: jeho narození původně činí testament neplatným91 -> postupně možnost pohrobka/postuma vydědit

Praetorská posloupnost proti testamentu:

• praetor uděluje bonorum possessio všem zůstavitelovým dětem, nejen dědicům vlastním a nutným -> v praetorském právu se okruh nepominutelných dědiců kryje se třídou Unde liberi -> prétor udělí držbu těm, které za nepominutelné dědice považuje (i adoptovaní, pokud byli ustanoveni v testamentu)

• nepominutelná dědicové dědí podle svých intestátních podílů -> směřuje proti tomu, jak byli v testamentu za dědice ustanoveni x ne proti vydědění (exheredaci) -> ta zůstává v platnosti -> vydědění nemohou žádat o udělení držby pozůstalosti

• zůstavitelovi descendenti, ascendenti, sourozenci (agnátští i kognátští)

• právo na povinný díl (portio debita) uplatňuje ten, kdo je zůstaviteli nejblíže a byl zkrácen jako nejbližší intestátní dědic

• výše povinného dílu – ¼ dílu, který by byl oprávněný získal jako zákonný dědic

• za Justiniána 1/3 nebo ½ zákonného dílu, podle toho, zda zákonný díl obnášel více či méně než 2/4 celé pozůstalosti

• ke splnění povinnosti zanechání povinného dílu stačí odkaz nebo jiná dispozice pro případ smrti, případně poskytnutí mezi živými (dar, věno) – nemusí to nutně být dědická instituce

• povinnost zůstavitele povinný díl zachovat posuzuje soud92

• nárok na povinný díl uplatňován žalobou querella inofficiosi testamenti (stížnost proti testamentu)93

  • kverela se obrací proti dědici ustanovenému v testamentu, pokud dědictví přijme – cílem prohlásit testament za inoficiózní -> pak se testament ruší a nastupuje intestátní posloupnost ve prospěch kverelanta

  • vítěz obdrží celý svůj intestátní díl (nejen ten povinný)

    1. vítězství naprosté a úplné (např. kverelou je napaden testament, který jmenuje jediného dědice -> nastává intestátní posloupnost) -> úplné zrušení testamentu

    2. kverelant úspěšný jen proti jednomu z více testamentárních dědiců -> obsah testamentu se ruší jen částečně (ostatní dispozice zůstávají v platnosti – např. pupillární substituce, manumisse) – pouze odkazy se krátí podle výše podílů vítězného kverelanta -> částečné zrušení testamentu

  • je-li žaloba proti intestátnímu dědici, testament se zrušuje, jen pokud je testamentární dědic povolán k větší části pozůstalosti než je jeho zákonný podíl

  • kverelu lze užít i k doplnění toho, co mělo být oprávněnému jako povinný díl zanecháno

  • může ji užít jen oprávněný, už ne jeho dědic -> pokud ji však nemohl nebo nechtěl uplatnit, smí ji vznést jeho nejbližší intestátní dědic = kverelární sukcese

  • právo žalovat kverelou zaniká po 5 letech uznáním testamentu nebo uzavřením smíru s dědici